Jan Hřebejk: Návrat k Pelíškům by už dnes nefungoval

25.01.2011 09:42:40 | Autor: Martin Trdla, MF Dnes a Petr Ježek, Naše Pojizeří | Rubrika: ZPRÁVY | Obce: Semily

Jan Hřebejk: Návrat k Pelíškům by už dnes nefungoval

Pouhé dva dny po světové premiéře snímku Nevinnost zavítal jeho režisér Jan Hřebejk do semilského kina Jitřenka. Po první besedě s diváky jsme spolu s novinářským kolegou požádali asi nejslavnějšího českého režiséra současnosti o rozhovor.

Ten poté probíhal v přilehlé kavárně a autor trháků jako byly Šakalí léta, Pupendo nebo Musíme si pomáhat měl dobrou náladu a působil uvolněně. Kromě jeho vztahu k regionu jsme se v rozhovoru dotkli jeho posledních filmů nebo i jeho nejslavnějšího hitu Pelíšky.

Proč jste se vlastně rozhodl, že zavítáte na jednu z premiér své novinky právě do Semil?

Tak v Semilech jsem poprvé v životě. Tím hlavním impulsem byla ovšem Josefína Koucká, místní rodačka, která se podílela na natáčení Kawasakiho růže a dokonce ve filmu hrála, i když se tam jen mihla. Myslím si, že má smysl přijet do kina, které je nově zrekonstruované. Je radost vidět, že se tu o to někdo stará, aby to fungovalo, když malá kina zanikají ve prospěch velkých multiplexů. Naopak smysl nemá přijet někam do velkého obchodního centra, kam přijde 18 a půl diváků. Ti další si ani nevšimnou cedulky, že sem mimo jiné přijedou i tvůrci filmu, protože kolem nich jsou cedulky daleko větší.

Co je vám bližší, malé kino někde na menším městě či vesnici, nebo obří multiplex někde v Praze? Kde vaše filmy lépe vyzní?

Jednosálová menší kina mají vždycky lepší atmosféru. Zvlášť když to je kino vedené s určitou láskou a není zchátralé. Nemám nic proti multiplexům. Je to jen jiný způsob. Na jaký film půjdete se třeba rozhodnete až na místě. Taky ta kina mají úplně jiný zvuk. Například Pupendo mělo premiéru už v éře multikin. Na jedné z nich jsem si říkal: Sakra, to je průšvih. Udělali jsme komedii a nikdo se nesměje. Pak jsem se rozhlédl kolem a ti lidé se smáli, akorát to nebylo slyšet. V tom multiplexu je ten zvuk udělaný tak, aby diváci mohli jíst popcorn a telefonovat a nikdo je neslyšel. Ale oproti malému kinu tam zase nefunguje ten kolektivní zážitek.

Liší se divák v různých koutech republiky?

Dá se to asi rozlišit tam kde jsou jakoby univerzitní města, třeba v Olomouci je prostě víc studentů než jinde. Ale zřejmě to nebude statisticky významné. U Pelíšků nebo Pupenda, který viděl snad každý člověk co chodí do kina, tak tam je různorodost velká.

Část rozhovoru natočená na video

Vyplatí se dneska vůbec ještě jezdit na premiéry do kin?

Pochopitelně se propagace musí dělat. V důsledku dnešního rychlejší uvádění filmů musí být reklama rychlá a tím i drahá. V podstatě děláme to co řekne producent a k tomu patří třeba i návštěvy v rádiích nebo na premiérách. Semily jsou ale jiný případ, tady jsem dnes hlavně kvůli Josefíně, jak jsem říkal...

Nemáte při prvním uvedení svého filmu před diváky strach či obavy jak dopadne?

Není to jako u divadla, film je už jednou udělaný a pravděpodobnost, že třeba něco při promítání technicky selže je minimální. A my děláme třeba i zkušební projekce, takže ve chvíli, kdy film pouštíme film do kin, tak už jsem s těma chybama smířen. Buď jsem je odstranil nebo jsme smířenej. A už většinou v době premiéry musím vymýšlet další projekt, takže já se na premiéře znovu na svůj film nedívám.

Zjistíte ze zkušebních projekcí, jestli nějaké vtipné místo ve filmu funguje?

Na tohle mám docela dobrý odhad. Nejdůležitější ale je, aby film fungoval jakoby rytmicky, aby vyprávění v něm plynulo. Natáčeli jsme třeba samu o sobě výbornou scénu v Krásce v nesnázích. Ale dali jsme ji pak z filmu pryč, protože měnila rytmus filmu, ač byla vtipná. Střih můžete ještě dodatečně změnit, ale pokud jste se spletli třeba v obsazení herců, tak s tím už nic neuděláte. Zajímalo mě taky, jestli ty desítky novinářů, kterým se to dopředu pouštělo, neprozradí v recenzích tajemství, které v tom filmu je. V Nevinnosti dojde ke dvěma velkým dějovým zvratům a prozrazení by zážitek z filmu divákům zkazilo.

A napsali nebo ne?

Je fakt, že to nikdo neudělal, teda až na dva a ty si pamatuju a ty jsou na černé listině. (úsměv)

Hřebejk dvojkaVětšina vašich filmů se odehrává ve větších městech, nenapadlo vás někdy natáčet na malém městě nebo vesnici?

Napadlo, my jsme tady tím krajem bloudili, když jsme točili film Musíme si pomáhat, což mělo bejt menší město v bývalých Sudetech. Vyjeli jsme do Severovýchodních Čech a nemohli jsme to najít, aby to šlo upravit do 40. let. Rodina Petra Jarchovského je z Jaroměře, tak se podíváme ještě tam. Přijeli jsme do Jaroměře a tam to všechno bylo jak to Petr napsal. Říkal jsem proč nám to hned neřekl a on že prý nechtěl, aby to vypadalo, že to nějak propaguje či prosazuje.

Na začátku kariéry jste měl sérii filmů z nedávné historie, neplánujete po sérii posledních filmů ze současnosti návrat k minulosti?

Zaprvé už by to nefungovalo, v té době to bylo nový. Komediální návrat do nedávné minulosti bylo nóvum. Teď by to byl výprodej, celej jeden seriál je na tom postavený. Návrat k šabachově látce by asi ani komerčně nefungoval. Nebyl by to třeba špatný film, ale nemůžete pořád sázet na jednu notu, to nikam nevede. Hlavně by mě to vůbec nebavilo. Film jako Pelíšky nejde napsat od stolu, to bylo vycizelované Šabachem i Jarchovským a taková mozaika. To se musí odžít a sesbírat, prostě to nejde napsat od stolu jako například Nevinnost. Aby to zafungovalo, tak by to muselo mít originální štych.

Myslel jsem i to, že v dnešní době vzniká hodně filmů ze současnosti a z bohaté české i dávnější historie velmi málo.

Historický film stojí především peníze. Šakalí léta byl vůbec nejdražší film co jsem točil, dneska točím za třetinu toho co by dneska stál. Tam už to musí být dlouhodobě financované, aby se to třeba prodalo i do zahraničí. U Pelíšků a částečně u Musíme si pomáhat hrálo mnoho slavnejch herců a točilo se v ateliéru, kde je to dražší. Ale zase my jsme postavili jeden byt a ten jsme jenom přestavovali, a v ateliéru se točí rychleji, takže Šakalí léta se točily 60 dnů a Pelíšky jen 30 dnů.

Nezrychlilo se postupem času za 15 let i samotné filmování?

Dneska je to ještě jiné, točí se na digitál, je to tím dokonalejší i levnější. Pak se může točit i na dvě kamery, protože ta surovina nic nestojí. Klasický film je drahý, velmi drahý. V českém filmu to hraje zhruba čtvrtinovou roli. Teď často použiju i zkoušky na digitálu, dřív se to muselo všechno pečlivě nazkoušet, aby to tolik nestálo.

Říkal jste, že Semily vidíte poprvé. Co jiná místa v kraji nebo okolí?

Mnohokrát jsem tu byl na premiérách. Třeba v Jablonci nebo v Liberci. S mým scénáristou Petrem Jarkovským jezdíme na sever psát. Taky jsem několik týdnů provázel na hradě Kost. Vsadím se, že až skončíme tenhle rozhovor, vzpomenu si na spoustu zážitků a historek odsud.

Infoblok: Jan Hřebejk
Hřebejk infoNarozen 27. 6.1967  Praha, Československo
Jeho studentskými filmy byly Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít a L. P. 1948, v jeho tvorbě naleznete TV filmy i TV pořady (například některé díly České sody) nebo seriál Kde padají hvězdy. Je jediným českým režisérem, který od roku 1999 dokáže se svým týmem natočit a představit v kinech film téměř každý rok.
Filmová tvorba:
Šakalí léta (1993), Pelíšky (1999), Musíme si pomáhat (2000), Pupendo (2003), Horem pádem (2004), Kráska v nesnázích (2006), Medvídek (2007), U mě dobrý (2008), Nestyda (2008), Kawasakiho růže (2009), Nevinnost (2011).

Článek s fotogalerií o návštěvě režiséra Hřebejka v Semilech

Sdílet s přáteli na facebooku

 
 
 

 

Další aktualita v pořadí ARCHIV AKTUALIT
 

Vyberte obec

Události dle data

Stalo se | Připravuje se

Vyberte datum:
Po Út St Čt So Ne

Krátké zprávy z regionu Semilska

Český ráj dětem je nový hravý web Sdružení Český ráj

Sdružení Český ráj na přelomu roku spustilo novou podobu dětského webu www.ceskyrajdetem.cz. Internetovými stránkami provází malé návštěvníky a jejich rodiče postavičky známé z Pověstí Českého ráje, které namalovala akademická malířka Barbora Kyšková. Setkáte se tu tedy například s obrem Drábem, vodníkem Čeperkou, vílou Jizerýnou nebo Černým rytířem z Hrubé Skály. „Nové stránky jsme koncipovali skutečně pro děti. I ty menší, které ještě neumí číst, si na stránkách mohou samy poslechnout pověst, vybarvit omalovánku, zahrát pexeso nebo ne úplně lehkou posunovačku," říká Jitka Kořínková, ředitelka Sdružení Český ráj.

Kraj poskytne Severočeskému muzeu dotaci na restaurování sbírek

Dotaci na restaurování exponátů ze sbírek poskytne Severočeskému muzeu v Liberci Liberecký kraj. Schválili to na svém zasedání 12. ledna krajští radní. Kromě toho se muzeum dočká také lepšího zabezpečení sbírek v depozitářích, vybavení pro uložení sbírkových předmětů a zařízení a vybavení konzervátorské dílny a digitálního pracoviště. Výdaje na celý projekt přesahují 47 milionů, krajský příspěvek je deset procent. „Z Evropské unie a státního rozpočtu poputuje devadesát procent, což činí 42,4 miliony korun, podíl Libereckého kraje je deset procent - 4,7 milionu. Pro Severočeské muzeum je to třetí projekt, podpořený Integrovaným regionálním operačním programem," uvedl Jiří Ulvr, krajský radní pro resort hospodářského a regionálního rozvoje, evropských projektů, územního plánování a rozvoje venkova.


Archiv krátkých zpráv

Nejnovější články

Výstava semilského muzea se objeví v programu České televize
Inovační centrum za rok 2020 pomohlo 300 firmám a podnikatelům
FOTO: Do Jilemnice se po dvou letech vrátil Krakonoš
Sníh, radost i starost na turnovských sportovištích
Každý kilometr pomáhá aneb florbalisté chtějí nasbírat 5 tisíc kilometrů

Nejčtenější články

19.01.: Obrazem: Na jilemnickém náměstí vzniká sněhový Krakonoš
20.01.: FOTO: Sněhový Krakonoš v Jilemnici je těsně před dokončením
21.01.: FOTO: Do Jilemnice se po dvou letech vrátil Krakonoš

Další »

Infomail


Chcete pravidelně dostávat informace o novinkách na tomto serveru?

Zadejte svůj e-mail:
 

Facebook

Twitter

Odkazy

Aktuální zpravodajství z regionu Jablonecka.

Fotogalerie Videogalerie Soutěže Anketa

INZERCE | KARIÉRA | KONTAKT