Drsný příběh Jaromíra Horáčka: Od zlatníka až mezi bezdomovce

25.11.2024 20:14:19 | Autor: Petr Ježek | Rubrika: VOLNÝ ČAS | Obce: Semily

Doplněno a upraveno! Nedávno jsem na ulici v Semilech potkal bývalého spolužáka ze základní školy Jaromíra Horáčka, který mi poté na další schůzce vyprávěl svůj pohnutý osud. Z chytrého kluka, který poměrně rychle založil rodinu a dokázal vybudovat krásný dům, se dostal až na ulici mezi lidi bez domova...

Pamatoval jsem si, že z našeho výběrového ročníku (vybraní žáci sjednocení ze tří tříd do jedné s aspirací na studium střední školy s maturitou) nastoupil na semilské gymnázium, kde úspěšně zakončil studium maturitou v roce 1995. Protože jeho praděda byl známý spisovatel, o kterém se i učilo v literatuře a jeho děda byl váženým učitelem v Turnově, tak z něj rodina chtěla mít také učitele.

Jemu se ale líbilo pracovat manuálně, proto zkusil se ještě po maturitě vyučit na zlatníka na šperkařské škole v Turnově, což se mu úspěšně povedlo ve zkráceném režimu za dva roky. „Závěrečná zkouška byla brož, která se mi povedla tak, že byla dlouho vystavena v Muzeu Českého ráje v Turnově. Líbila se mi ta titěrná práce, když vzniká z ničeho něco," řekl mi Jaromír.

Zlatník

Pracoval poté jako zlatník společně s otcem, když on zpracovával hlavně stříbro. „V domácí dílně jsem zpracovával almandiny, což je náhrada českých granátů," dodal. Na diskotéce v semilském klubu V Řekách, kde občasně vypomáhal i jako DJ, se seznámil s budoucí ženou Janou, se kterou poté měli v roce 2005 svatbu na Hrubé Skále.

Ve stejné době ale do Česka naplno vtrhla zlatnická konkurence, která začala nabízet duté šperky, jež byly mnohem levnější a také lehčí. Pro vysoké náklady tak byla zlatnická živnost najednou mnohem těžší a problematičtější. Protože chtěl dobře uživit rodinu, tehdy už i prvního syna a zároveň přestavoval horní patro rodinné vily, tak se rozhodl jet vydělávat do zahraničí. „Speciální práci mi nabídl kamarád a vyjeli jsme do Švédska provádět takzvané směrové kácení pod vysokým napětím."

Náročnou, i když lukrativní, práci vydržel dělat zhruba 2 a půl roku (2007 - 2009) a pak se rozhodl už vrátit domů. „Dělal jsme tam tak dlouho, než mi syn do telefonu řekl táto, a to jsem si řekl, že už končím a jedu domů," měl jasno Jaromír. Zároveň se ale poté už nešlo vrátit ke zlatnictví kvůli vysokým vstupním nákladům.

Kamioňák

Tehdy dostal od rodičů pozemek a začal stavět s pomocí svého otce dům. Začal jezdit s kamionem a postupně projel velkou část Evropy, včetně Portugalska, Španělska, Francie nebo Finska. „Zajímavostí bylo, když jsem jel do Helsinek pro převodovku do Pendolina. Je to ale taky náročná práce, v podstatě spíš na volantu, záleží na každém, jak si to rozplánuje a jak to snáší," řekl.

V té době se mu ale začala tiše rozpadat rodina. Důvodem bylo jeho pití alkoholu a následně i další problémy. (Tato část je redakčně zkrácena).

K rozvodu, který se táhl několik měsíců, došlo kolem roku 2010, když spolu měli dva syny (dnes je oběma přes 20 let). Problémy nastaly při dělení majetku, kdy měl Jaromír pocit, že nedostal za podíl na domu tolik, kolik měl a brzy poté byl dům už bez jeho účasti prodán za mnohem vyšší cenu.

Vrcholem potíží byl jeho trest za urážky na cti, když předtím měl už podmíněné tresty za neplacení alimentů (a podle doplnění zasvěcených i krádeže a opakované řízení v opilosti), takže z toho byl rovnou trest odnětí svobody. „Nastoupil jsem na 1,5 roku do Stráže pod Ralskem. Klukům jsem psal dopisy a propustky, pracoval v rakvárně a ve výrobě led světel, takže to utíkalo a byly za to třeba balíčky cigaret navíc," prozradil Jaromír.

Cirkusák

Po propuštění v roce 2012 ho „sbalili" světští a díky dobrému jazykovému vybavení (umí anglicky, německy a trochu francouzsky) začal jezdit s cirkusem Joo. „Měl jsem ubytování, výplata byla každý den za provedenou práci. Byla to dřina, ale jinak dobrý. Jezdili jsme po Česku i po světě," uvedl.

Další štací byla těžba dřeva v Alpách ve výšce 2500 metrů, kam se nedostanou běžné stroje. Ve Schladmingu v Rakousku pracoval až do napadnutí prvního sněhu a poté byl povolán za cirkusem Joo do Holandska.

„Sídlo jsme měli ve městě Den Haag a postupně jsem díky znalosti řečí začal dělat uvaděče. „Měl jsem tam luxusní karavan a vydělat si šlo třeba i tím, že jsme po návštěvnících vyklidili manéž a vysbírali v Holandsku už tehdy zálohované plechovky a PET lahve. Odnesl jsem dvě igelitky a bylo hned na jídlo :),"

Pak byl ještě v Amsterdamu, kde už ale štace nebyla tak dobrá, a tak se vydal zpátky do Prahy. „Na Hlavním nádraží jsem měl v batohu 595 euro, Albánci mě napadli a ukopli mi nohu v třísle, takže od té doby kulhám, zachránili mě tamější cikáni."

Bezdomovec

Policie při ohledání přišla na to, že je hledaný za neplacení alimentů a eskortovala ho v lednu 2024 zpátky do Semil. Soudkyni to vysvětlil, dohodl se na splácení, ale kvůli dluhům si nemohl najít práci a neměl kde být, takže jedinou možností se stalo přespávat v Semilech pod mostkem s dalšími kamarády.

Protože dluží na sociálním i zdravotním pojištění, tak ho podle něj nezaregistruje úřad práce, a nemá tak nárok na žádnou sociální dávku. (Poznámka: Po dotazu to úřad práce vyloučil, registrace je možná vždy, ale nemusí být nárok na příspěvek hmotného zabezpečení a při porušení podmínek může být klient vyřazen z evidence). Přece jen ale začal na sobě pracovat, dochází na katolickou charitu v kostele Petra a Pavla i do kanceláře Probační a mediační služby, kde mu poradili, jak na splácení dluhů. „V plánu je oddlužení, samozřejmě musím u toho splnit určité podmínky a jednou z nich je mít práci. Přes známého jsem ale dostal pracovní nabídku v automotive firmě v Liberci i s ubytovnou, takže během listopadu jedu tam," zakončil své líčení přece jen trochu optimisticky Jaromír.

Poznámka autora:
Samotného mě udivilo, kolik je v Semilech lidí bez domova (15 - 20) a kde všude přespávají. Přímo za Městským úřadem na Riegrově náměstí před měsícem zemřel za záhadných okolností (možná násilně) Přemysl Jílek, který přespával na stejném místě jako Jaromír Horáček. V pátek 8. listopadu se na stejném místě vážně zranil další spolunocležník Tomáš Sedlák. Jaromír Horáček měl velmi silnou alergii na pyl, která se mu ale před lety zmírnila, takže nyní nemusí shánět drahé léky, aktuálně mu ale lékaři diagnostikovali epilepsii. Přežít na ulici tedy rozhodně není snadné, navíc začíná zima. Berte nelehký životní příběh Jaromíra Horáčka, který si z velké části zavinil sám, především jako varování, kam se nechcete dostat!

Jaromír Horáček je v rodině čtvrtý toho jména v pořadí - předci:
Praděda Jaromír Horáček - spisovatel, autor knih Jilemnicko: Světová válka - převrat, Kerkonošský muderlanti, Nic kalýho z pod Žalýho, Muderlanti z pod Žalýho, Hadí štěstí. Vedl kroniku města Jilemnice 1914-1919, v letech 1940-42 byl vězněn gestapem, později se podílel jako jednatel na rozšíření jilemnického muzea.
Děda Jaromír Horáček - profesor latiny, češtiny a dějepisu, osobnost Turnova, který si aktuálně připomíná několika pořady ke 100. výročí jeho narození.
Otec Jaromír Horáček - zlatník a podnikatel.

V článku také zmíněná Probační a mediační služba sídlí v Semilech v ulici Bítouchovská 1 (ve 3. patře na zámku) a pomáhá klientům z celého okresu Semily, kteří měli v minulosti problémy se zákonem, mají uložen alternativní trest nebo mají přímo v trestu uloženém soudem povinnost se právě zde hlásit. Funguje zde ale také poradenství pro oběti trestných činů a prevenci kriminality! Ochotné poradit lidem bez domova jsou samozřejmě i pracovnice odboru Sociálních služeb města Semily.

Reakce po zveřejnění značně mění Jaroslavův příběh:

„Za jeho činy nemůže rodina, zvítězil vždy u něj alkohol," zní hned od několika lidí osobně zasvěcených do příběhu.

Za všechny vysvětlení Vaška Petit Malého:

No... pohnutý příběh, ve kterém je ale vynechaná podstatná část. Bez ní je to příběh chudáka, který měl smůlu. S ní je to příběh někoho, komu nebylo pomoci a uplácal se sám svým přístupem. Měl jsem Jaromíra pod sebou jako pracovníka na své směně ve slévárně, kde jsem mistroval. Už tam jsem mnohokrát za něj orodoval, řešil průšvihy (pořád téhož charakteru), přimlouval se, když ho vyhodili, aby ho vzali zpět. Měl ovšem soustavné problémy s alkoholem. Dennodenně z práce do hospody, autem, z hospody nalitý. Když jsem ze slévárny odešel, sehnal a domluvil jsem mu místo v mé další práci... Dopadlo to stejně a v podstatě pořád ze stejných důvodů.

Nesčetněkrát ho manželka vzala na milost a pokračovala s ním... Ode mě soustavně slyšel, že má všechno, skvělou ženu, ať neblbne. Přišel o papíry, protože neposlechl! Jezdil do práce na čtyřkolce po stráni. Žena ho vozila, když pršelo, rodiče ho vozili. Dennodenně ode mě slyšel - dělej tak, abys pro ženu nebyl závaží na noze. Jeho žena na to už neměla sílu. A že vydržela dlouho.

Potkal jsem ho minulý týden ve městě, podali jsme si ruku a krátce pohovořili. Řekl mi o tomhle příběhu a já čekal, zda bude úplný, a pochyboval... a nespletl jsem se.

Proč to píšu? Protože vím, jak to bylo a proč dopadl, jak dopadl... Vím to velmi dobře. Bezesporu je to smutný příběh, na který ale úplně do slova a do písmene pasuje ono staré: „každý strůjcem svého osudu a štěstí." 

Sdílet s přáteli na facebooku

Náhled fotogalerie

OTEVŘÍT FOTOGALERII (celkem 12 fotek)

 

Další aktualita v pořadí ARCHIV AKTUALIT qwqw

Vyberte datum:			Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2024 2025
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne

Krátké zprávy z regionu Semilska

Nový zasněžovací systém v Bedřichově podpořil i česko-polský projekt

Jizerská o. p. s. společně s obcí Bedřichov a městem Świeradów-Zdrój uskutečnila projekt, který zajistí lepší podmínky pro běžecké lyžování v Jizerských horách. Jeho cílem je vybudovat infrastrukturu na Jizerské magistrále, která bude mít přesah i na polskou stranu včetně vybudování dvou běžeckých okruhů v areálech projektových partnerů. V pondělí byl na bedřichovském stadionu díky tomu spuštěn nový zasněžovací systém pro teploty nad 0 stupňů Celsia. Podrobný článek na Našem Jablonecku

Liberecký kraj udělí ceny nejlepším knihovnám v regionu

Další ročník soutěže o nejlepší knihovnu v regionu vyhlásil na jaře Liberecký kraj ve spolupráci s Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci. Vyhlášení výsledků spojené s udílením finančních odměn z krajského rozpočtu se uskuteční 3. prosince v Liberci. „Ze všech ročníků soutěže, které už máme za sebou, je patrné, že co se kvality týče, vůbec není podstatná velikost knihovny. Je to o lidech. Když je v knihovně vlídný a ochotný knihovník nebo knihovnice, je radost tam chodit," uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana pro kulturu a cestovní ruch Libereckého kraje.