Jaroslav David vypráví kde a jak se narodil „Košťálov“

07.05.2011 09:41:51 | Autor: Markéta Skrbková | Rubrika: SPORT | Obce: Košťálov

Kdyby snad někdo netušil, kdo je pan David, tak to je to ten pán, co vám vždy na startovní čáře motoristických závodů v Pojizeří popřeje pěkný den a jehož tabulky s vteřinami do startu jsou to poslední co vidíte, než se z vás stanou závodníci.

Pak je to taky ten pán, který vede tým časoměřičů, mačká hodiny, když projíždíte cílovou páskou a při tom mnohdy ještě mává kostičkovaným praporem..... a je toho mnohem víc.  Je to prostě pan David, bez něhož by to nešlo. Pan David ale není jen časoměřičem motocyklových podniků, znáte ho i s Autoskijeringu - měří celý Krkonošský pohár, dále závody do vrchu, závody fichtlů, dokonce motokáry i skateboardisty na Kozákově.

Jaroslav David zavzpomínal na začátky závodů v enduru v Košťálově:

Byl konec ledna 1994, sobota ráno a s kolegou Petrem Osmanem jsme jeli do Pardubic na pravidelné každoroční školení časoměřičů. Chvíli se probírala tradiční témata  - jídlo, ženy a pak jsme plynule přešli na motorky. Povídalo se o motocyklových soutěžích,  které mimo tradiční pořadatelé jako Bohdalovice, Hrádek, Polici a Dvůr Králové se jeli i v Úpici, nebo Jičíně. Když jsme potom v Úlibicích zůstali stát na červenou, (kruhák  ještě nebyl), tak povídám: „Neříkej, že jsme v Semilech tak blbý, abychom to také nedokázali". A čert ze škatulky byl venku. Kdybychom tenkrát jenom tušili, co všechno nás čeká a kam se to až dostane.

Měli jsme sice už nějaké soutěže jako časoměřiči za sebou, něco jsme o tom věděli, ale začátečníci jako pořadatelé - to tedy ano, to jsme byli. A fest. Ale znáte to  z vlastní zkušenosti, že začátečnický elán hory přenáší a to byl i náš případ. Měli jsme pár známých, ty měli zase své známé, ten řekl dojděte za Frantou a u Pepíka jste byli?  Prostě se to začalo rozjíždět a už to nešlo zastavit.

Protože všichni ti známí i neznámí znali vůni oleje, benzínu a zvuk motoru pro ně byl šepot květin, tak do toho šli po hlavě. A světe div se,  28. a  29. května téhož roku  se v Semilech konalo Mistrovství a Přebor České republiky v klasice. Je pravdou, že všechno nebylo bez chyby, měli jsme pár krizovek, ale dle konečného verdiktu JURY v pořádku. Při této soutěži se jedna RZ jela v Košťálově v lomu. Tam jsme to neměli moc dobře vymyšlený, bylo to krátký, kolíky jsme taky měli mizerný, (to víte, když je něco zadarmo), chudáci hasiči, co ty se nalítali a navazovali mlíka, musí se jim o tom zdát ještě dneska. Ale jak říkám, konec dobrý, všechno dobrý.

No a tak se jel další rok, potom ještě jeden, kádr lidí už byl dostatečný a vyzkoušený, zkušenosti už jsme měli taky a tak jsme na tradiční květnový termín požádali o přidělení Mistrovství světa na rok 1997. A protože závody v Semilech asi opravdu měly úroveň, tak jsme to dostali. Bože, jak my jsme byli pitomý. Úplně se slyším, jak prohlašuji: „Nevidím v tom zase tak veliký rozdíl, akorát budou ve startovce cizí jména, jinak závod jako závod". Měl jsem tenkrát dostat klackem do palice, abych se probral, ale to víte, dokud se člověk nespálí.... Dodnes nechápu, kde jsme vzali tu odvahu, ale nakonec všechno dobře dopadlo a dodnes se máme čím pochlubit.

Ale to víte čtyři roky klasických soutěží prakticky po stejné trati, to se už nedalo udržet, chtělo to pauzu. Na druhé straně by ale zase hrozilo, že se parta nadšených a obětavých lidí rozpadne a dost obtížně se pak bude znovu začínat. A nebo se už nezačne vůbec. Tak jsme si tu pauzu dali, ale jenom jeden rok.

V roce 1999 - opět v květnovém termínu - a sice 9. a 10. stojíme na startu další etapy. Tentokrát v Cross-country a v Košťálově, kde jsme díky pochopení Obecního úřadu, vedení kamenolomu i řízené skládky našli azyl pro naše „ blázny na motorkách".

Následovaly potom dva roky  klidu, kdy se motorky nejely, uspořádali jsme závody minikár na Kozákově a minibike v Bozkově, trochu jsme také řešili vlastní problémy, ale v roce 2002 se vracíme do Košťálova a už nastálo. Letos tam pojedem už po jedenácté a už jsme tam tak nějak doma.

Nevím, jak dlouho nám bude ještě dopřáno využívat místních terénů, ale je skutečností, že za ta léta závodění se stal Košťálov pojmem. Ať už pro náročnou a dostatečně dlouhou trať, pro parádní pohostinnost místního koupaliště, nebo příjemný a milý pořadatelský sbor? Vyberte si, ale co se jezdecké účasti týká, tak na Košťálov nikdo neměl, takže asi ode všeho trochu.

Za ty roky jsme toho společně prožili moc a moc, měli jsme celkem štěstí na počasí, i když jednou jsme málem odplavali a užili si bahna. Jednou nám taky  v květnu chumelilo a celkem dost. Jezdci stáli na startu, nepadali vločky, to byly lívance, volali na mě, ať si vezmu jiný prapor, že ten bílý není vidět. Ale když jsem s ním mávnul, tak viděli všichni, akorát že ten start nebyl nic moc, to víte, na tom čerstvě napadaném a na louce.....

Startovací louka - ta nebyla jako dnes, kde se dnes startuje, tam jsme měli ohromného šneka, to byla naše specialita. Někteří na to nadávali, jiným se to líbilo a nejvíc si to užíval Láďa Janouš, ten teda uměl, bylo radost na něj koukat. Jo a ta startovací louka, ta byla pod sopkou. To byla ještě sopka malá a na louku se vešla celá startovní řada a ještě se jelo zpátky a mával se tam cíl. Kde ty časy jsou. Dneska jsme rádi, že tam projedem.

A nebo když jsme ještě mohli trošku do lomu, tak se sjíždělo po násypné hraně kam se sypal prach, to byl adrenalin. Někteří mistráci tam skákali, někteří tam zase dali ústa, zvláště jeden rok, už ani nevím který to byl, tam byla valná hromada,  jezdec zvaný „ Bubo" chtěl protestovat, nakonec ale hlavy vychladly a byla pohoda.

Nebo se nám stalo, že v neděli ráno se chystáme pomalu na start, když přišel Jarda Coufal ze Šumperka s malou dcerkou za lékařem v sanitce, že malou bolí bříško.Ten na ní kouknul, prohmatal a povídá: „to vypadá na slepák" . Jedem. Sanita odjela. V Semilech ji vyšetřili a protože to nebylo tolik aktuální a v případě operace by byl problém - malá v Semilech, rodiče v Šumperku, tak jí to zaledovali a že se uvidí.

Start se zdržel o pár minut, malá je dneska slečna na vdávání, no a slepáka má pořád. Tuto příhodu vyprávím proto, že nic není tak důležité jako zdraví člověka, ať je to kdo je. Jako třeba, už nevím v kterém roce to bylo, jela se tehdy ještě „ Škoda rallye". Zastavila se celá erzeta, protože sanita ze startu musela na uzavřenou trať do jednoho baráku pro jednu paní a hurá do porodnice. No a co? Pokecalo se, počtáři všem odečetli nějaký ten čas a jelo se dál. To všechno jsou celkem humorné příhody, na které se rádo vzpomíná. Pak jsou také příhody a příběhy nehumorné a ani na ty nelze zapomenout.

V Košťálově  se vždy jel Mistrák a Přebor. Začalo se ale objevovat víc a víc „HOBBY", kteří se také chtěli svézt a připomenout si léta minulá. Podotýkám, že to nebyly zdaleka takové počty jako dnes, strojové vybavení bylo historické a jezdci? Většinou zralá generace. Prostě, praví hobíci. Ale tady jsme narazili. Protože nikde v republice se závod hobby při oficiálním závodě AČR nejel, byli jsme první, kdo se opovážil, bylo nám důrazně sděleno, že takto to nejde. Do řádného, licencovaného mistrovského podniku se žádné přívažky dávat nebudou. Jednak podnik je pojištěný rámcovou pojistkou, jsou tam delegovaní činovníci a vůbec.

Řekli jsme tedy dobře, odjedeme si to na vlastní pojistku, sami si všechno zařídíme, změříme, po nikom nic nechceme, prostě za všechno poneseme odpovědnost. A bude to po skončení celého závodu.Výsledek?  Na stejnou hodinu co byl naplánován start svolal pan sportovní komisař zasedání JURY, kde vykecávání a mlácení prázdné slámy nemělo konce, jen aby nám to osladil. Byli jsme z toho dost špatní, ale něco zlého pro něco dobrého. Další rok jsme měli Obecní úřad jako spolupořadatele a hobíci jeli o cenu obce Košťálov. A bylo vymalováno. Celá dnešní situace kolem endura nám tak trochu dává za pravdu. Hobíci se jezdí všude, - i nelicencovaní - a žádnému Mistrovství to nevadí.

My jsme se v pořádání závodů tak nějak více méně osamostatnili a já osobně toho nelituji. Když vidím, jaký máme seriál, kolik máme pořadatelů, kolik jsem potkal poctivých a pracovitých lidí,  kolik k nám přijíždí závodníků, jaký je ohlas v místních sdělovacích prostředcích, kolik chodí diváků, že máme sponzory a že jsme k sobě přitáhli spoustu mladých, tak mě jen mrzí, že nejsem mladší.

Mějte se moc hezky a těším se na shledanou v Košťálově.                   

David Jaroslav 

Všechny fotografie k článku: Karel Čermák

Souvisejícící: V Košťálově opět zaburácí motocykly

Sdílet s přáteli na facebooku

Krátké zprávy z regionu Semilska

Jeden a půl milionem podpoří Liberecký kraj vědomostní soutěže žáků

Částkou 1 605 000 korun podpořil v letošní roce Liberecký kraj konání vědomostních olympiád žáků základních a středních škol. Okresní a krajská kola se konají již od začátku roku. Další finanční prostředky na soutěže ve výši 630.000 korun čerpá kraj ze státního rozpočtu. „Organizaci vědomostních soutěží zajišťuje na základě příspěvku zřizovatele ve výši 1 200 000 korun Střední škola a Mateřská škola Na Bojišti, Liberec. Jedná se o krajská a okresní kola vědomostních soutěží a klání ve středoškolské odborné činnosti. Na organizaci okresních kol mimo Liberec se podílejí příspěvkové organizace obcí. Jedná se například o domy dětí a mládeže či střediska volného času," uvedl Jiří Čeřovský, náměstek hejtmana pro resort školství, mládeže, tělovýchovy, sportu a zaměstnanosti.

Přednáška Léčitelské příběhy znovu v semilském muzeu

Opakování přednášky Léčitelské příběhy se uskuteční v semilském muzeu ve středu 24. dubna v 17:00. V našem regionu v rámci léčitelské výstavy nalezli více jak 30 velmi zajímavých a mnohdy i různorodých osobností. Jací to byli lidé? Jaké byly jejich motivace k léčení potřebných? Z jakých zdrojů čerpali své znalosti? O tom bude vyprávět autor výstavy, náš muzejní historik Tomáš Chvátal.