Olga Špátová: Nejtěžší pro mě bylo natáčet s mladou ženou, která umírala

26.11.2012 09:45:33 | Autor: Petr Ježek | Rubrika: ZPRÁVY | Obce: Semily

Velmi náročný program měla ve čtvrtek 22. listopadu režisérka Olga Špátová, když u příležitosti uvedení svého filmu Největší přání navštívila a pobesedovala s diváky v Železném Brodě, v Turnově i v Semilech. Našla si i čas na rozhovor pro Naše Pojizeří.

Kromě besed ve tří kinech ještě Olga Špátová absolvovala i program na Gymnáziu Ivana Olbrachta v Semilech. Po shlédnutí filmu v semilském kině Jitřenka odpovídala divákům zejména na otázky, proč se rozhodla pokračovat v práci svého otce, který první dokument Největší přání natáčel v 60. tých letech minulého století a třeba na to, jak se vlastně liší mladí lidé v té době a dnes a nebo jestli nechce natočit další pokračování po 20 letech.

„Impuls k natočení mi dal táta před 10 lety, když jsem sama začala poprvé natáčet a 20 let od 17. listopadu 1989 se mi zdál ideální čas na natáčení Největšího přání 3. Nelakovala jsem nic na růžovo a dala možnost promluvit názorům více lidí," řekla mladá režisérka a také prozradila, že chystá další film s jednou z nejsilnějších hrdinek svého filmu - nevidomou dívkou Ráchel, který bude hlavně o nevidomých lidech pro Nadaci Světluška. Více odpovědí už ale najdete v přímém rozhovoru.

Podle mě jste dnes měla mimořádně náročný program, když jste besedovala s diváky ve třech kinech a ještě na semilském gymnáziu! Jak se to dalo zvládnout, máte někdy podobný program i v jiných městech?

Opravdu to takhle není běžné. Program byl nejnabitější ze všech cest, protože Ondřej Šír to báječně zorganizoval. Přejeli jsme vždy odbesedovat a viděla jsem několik měst, kin a reakcí diváků. Je to dobrý pocit naplnění mluvit s diváky o svém filmu. To je nejkrásnější na filmování takováto setkávání s lidmi a poslouchání reakcí na film.

Kde dnes měli diváci nejlepší nebo nejzajímavější reakce?

Mě se vždycky líbí mezi studenty, ale ti v té chvíli ještě neviděli ten film. Ale bylo krásné jak se ptali a zajímali. Bavili jsme se o svobodě, demokracii a hledání mladých lidí. Ale v kině se mi nejvíc líbilo asi teď v Semilech. Nadchlo mě to nadšení kinařů tady i jinde v republice, protože když vedoucí připravují dobrý program a s láskou, tak lidi stále do kina chodí. Těší mě, že se můj film promítá třeba i ve školách a školy nás podporovali i při natáčení.

Kdy bylo pro vás nejtěžší natáčet?

Nejtěžší situace pro mě byla, když jsem točila s 30 letou ženou, která umírala na rakovinu a žila poslední měsíce života. To bylo velmi těžké, když vidíte, že má dvě malé děti, manžela, farmu a ví, že bude žít posledních pár měsíců. S tím se člověk těžko smiřuje, když vidí, že je ještě plná života.

Ale myslel jsem i těžké podmínky na různých místech - ženská a mužská věznice, škola, náměstí při demonstraci?

Tak to asi byla akce, kdy Brno blokovalo průvod neonacistů částí města, kde bydlí Romové. Setkání s neonacisty, kdy vidíte jejich nesnášenlivost, zlobu a rasismus. To bylo nepříjemné vidět zblízka.

Natáčela jste už s Karlem Gottem, Janem Kaplickým, Radůzou nebo Milošem Formanem, jak se pracuje stakovými osobnostmi?

To skoro vypadá, jako že dělám filmy jenom o slavných lidech, ale tak to není. Já naopak strašně ráda pracuji s lidmi kteří jsou neznámí a mladí, na začátku života. Divák pak nemá dopředu vytvořený nějaký názor a můžu mu předkládat, jak já toho člověka vidím.

Jak tedy vzpomínáte na natáčení třeba s Janem Kaplickým?

S Janem Kaplickým to bylo krásné být tak blízko člověka takto tvořivého a zároveň gentlemana. Chodili jsme i po natáčení na víno a bavili se spolu jen tak o životě. Jako člověka jsem ho měla moc ráda a vždycky budu podporovat jeho vizionářství. Vzpomínám i na jeho statečnost, s jakou on bojoval proti nepřejícnosti našich politiků, když odmítali jeho národní knihovnu.

A jak se pracovalo s Karlem Gottem?

To mi bylo velmi dobře, natáčeli jsme s ním přibližně rok kolem jeho 70 narozenin. Cestovali jsme s ním po koncertech ve čtyřech zemích - v Kanadě, ve Finsku, v Německu a v Izraeli. Je skvělý vidět, jak si ho lidé jinde váží a přijímají všude ve světě. Točila jsem ho navíc ve chvíli, kdy byl po většinu života svobodný a najednou byl po tolika letech manželem a staral se o dvě dcery, čímž vznikl úplně nový rodinný rozměr dokumentu. S ním byla krásná práce, protože on je opravdu velmi slušný člověk a je sním hrozná sranda. Taky měl pochopení pro natáčení a věděl, že musí zaujmout různé pozici nebo čekat až bude příhodné světlo.

Nedávno jste natáčela se svou maminkou Olgou Sommerovou dokument Věra 68, to musela být také zajímavá práce, že?

To jsme spolu tvořily rok, kdy se Věra Čáslavská vracela po známé rodinné tragédii opět po 17 letech do veřejného života. Bylo to ohromně silné natáčení, točili jsme i v Mexiku, kde vyhrála své největší medaile a kde skončila s kariérou. Věra je pro mě symbol vitality, když klidně dokáže ve svém věku udělat provaz a doháněla svou nynější energií ty ztracené roky. Hlavně je ale symbol statečnosti, kdy bojovala proti komunistickému režimu.

A co vás baví víc, režie nebo kamera?

Moje základní práce je režie, kamera je jen doplněk. Je to pro mě v podstatě jako pro spisovatele tužka nebo počítač - jeho vyjadřovací prostředek. Je to pro mě něco, co naprosto nutně potřebuju. Při vlastní režii prostřednictvím obrazu vyjadřuju názor divákovi a jsem s ním víc srostlá.

Takže ve vašich filmech vám nikdy nepomáhá druhý kameraman?

Ne u mých filmů opravdu ne, ale u hraného filmu, který bych chtěla dělat, už to asi bez dalších kamer nepůjde.

Vím, že vás několikrát nepřijali na FAMU, přesto máte ambici natočit i vlastní hraný film?

Třikrát jsem se nedostala na FAMU, ale to neznamená, že snad kvůli tomu dělám dokumenty. Vždy jsem chtěla dělat obojí - dokument i hraný film. Pro ten momentálně zpracovávám téma a ráda bych ten film do tří až čtyř let dokončila, ale zatím víc nemůžu prozradit.

Co vlastně bylo tím hlavním faktorem pokračovat v práci otce filmem Největší přání?

Táta vymyslel tuhle myšlenku točit v 60. tých letech s mladými lidmi, navázal na to v roce 1989, to je přece úplně krásný. Lákalo mě zmapovat hodnoty mladých lidí, kteří už dospěli v době svobody, bez komunismu. Je to vlastně nová situace a znovu unikátní šance to zaznamenat. A taky jsem se chtěla vyjádřit ke svojí generaci, protože tam často mluví moji vrstevníci. Tenhle film jsem věnovala tátovi, který by letos oslavil 80. narozeniny.

A vrátíte se k Největšímu přání v pokračování?

Ráda jdu ve svých filmech dál, za novými tématy a snažím se neopakovat. Ale taky by mě lákalo se vrátit za dalších 20 let k osudům některých současných hrdinů a zároveň zjistit, jestli se budou lišit od přání těch nových mladých lidí. Tohle je ale zatím moc daleko, uvidíme co bude za několik let.

Režisérka a kameramanka Olga Špátová
Narozena 6. 3. 1984 v Praze, dcera Olgy Sommerové a Jana Špáty.
Dosavadní tvorba: Trojhra (2004), Necenzurované rozhovory (2005), Láska, včera, dnes a zítra (2006), Terry z Montmantru (2006 - cena na festivalu v Telči), Půjdu kam chci (2007), Dobře placená procházka 07 (2008), Fenomén Gott (2008), Oko nad Prahou (2010 - ocenění na festivalu ve Varšavě), Věra 68 (2012 - pouze kamera) Největší přání (2012).

Více o filmu Největší přání a uvedení v Pojizeří

Rozhovory Našeho Pojizeří s osobnostmi ze světa filmu:

Marek Epstein: Dobrý scénář se píše trochu hlavou a hodně srdcem

Jan Kraus: Žádný kašírky! To máme s paní režisérkou společný

Jaroslav Rudiš: Chtěli jsme vytvořit jiný film, přestože to bude náročné

Zdeněk Troška: Zdejší kraj patří pro filmování Věře Plívové - Šimkové

Jan Hřebejk: Návrat k Pelíškům by už dnes nefungoval

Rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete v rubrice VOLNÝ ČAS - Rozhovory

Sdílet s přáteli na facebooku

Náhled fotogalerie

OTEVŘÍT FOTOGALERII (celkem 21 fotek)

 

Další aktualita v pořadí ARCHIV AKTUALIT

Vyberte datum:			Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2024 2025
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne

Krátké zprávy z regionu Semilska

Noc v jabloneckém muzeu přináší bohatý program

V pátek 17. května se navečer otevřou brány muzeí a galerií v Liberci, Jablonci nad Nisou a Vratislavicích a otevřené zůstanou až do 23 hodin. Proběhne oblíbená Muzejní noc! Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou připravilo odhalení výtvarného díla na fasádě Pelantova schodiště a další doprovodný program. Podrobná pozvánka

Hladina podzemních vod v okolí dolu Turów za poslední dva roky vzrostla

Česká geologická služba předložila výsledky měření hladin podzemních vod v okolí dolu Turów na českém území a v okolí podzemní těsnící stěny. Vyplývá z nich, že roste jejich hodnota podél těsnící stěny na polském území, v hlubších kolektorech mezi stěnou a státní hranicí Polské a České republiky a také mezi podzemní stěnou v samotném dole Turów. Oproti tomu od září 2020 až do dubna 2024 hladiny podzemních vod v hlubších kolektorech na českém území nadále klesaly a na konci dubna 2024 jsou na nejnižší úrovni. V okolí Uhelné od srpna 2023 hladiny podzemní vody převážně stagnují a od února 2024 nepatrně rostou. „Výsledky jsou nyní mírně pozitivní. Stoupání hladin vrtů za těsnící stěnou má setrvalou tendenci a propisuje se již do několika hlubinných vrtů na českém území," uvedl Václav Židek, radní pro resort životního prostředí a zemědělství. „Jsem rád, že se také připravuje nový hydrogeologický model, který pohyb podzemních vod podrobně zmapuje. Budeme tak mít kromě čísel z měření i konkrétnější přehled vývoje a chování podzemních vod."