Palmu vítězství si z Vysokého odvezlo Rádobydivadlo Klapý

23.10.2016 18:45:00 | Autor: Jana Fričová | Rubrika: KULTURA | Obce: Vysoké nad Jizerou

Palmu vítězství si z Vysokého odvezlo Rádobydivadlo Klapý

Slavnostním ceremoniálem byl zakončen 47. ročník Národní přehlídky venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim. Cenu Ministerstva kultury za dlouholetou práci v kultuře převzal ochotnický režisér z Ostravy Dušan Zakopal.

Letošní přehlídka ochotnického divadla ve Vysokém probíhala ve dnech 7. - 15. října 2016 a zúčastnilo se jí devět soutěžních inscenací. „Žánrově mimořádně pestrá dramaturgická skladba byla bezesporu velkou ozdobou divadelního klání. Vedle několika osvědčených komedií se zde objevily i takové, které kromě snahy pobavit obsahují i hlubší a závažnější témata," shrnul předseda odborné poroty, režisér a pedagog Milan Schejbal.

„Setkali jsme se také s žánrem takzvané tragikomedie či s dílem výsostně dramatickým. V této souvislosti bych rád vyzdvihl předlohy, které se na amatérských divadelních prknech uvádějí jen zřídka, či byly uvedeny vůbec poprvé. Mám na mysli Detektor lži autora Vasilije Sigareva, Holky z kalendáře Tima Firtha, ...dokud vás smrt nerozdělí! (Válka Roseových) Warrena Adlera a zejména dva původní autorské scénáře, ...dlouhá cesta Ladislava Valeše a Klaun Pavla Němce. Uvědomíme-li si, že je to více než polovina soutěžního programu, je to záležitost nebývalá a pozoruhodná, a to nejen v kontextu vysockých přehlídek."

Porota, která letos pracovala kromě jmenovaného předsedy ve složení: divadelní publicistka Lenka Lázňovská, dramaturgové Luděk Horký a Zdeněk Janál a scénograf Petr Kolínský, udělila 16 čestných uznání a osm cen. Hlavní ceny udělila porota dvě. Za nejlepší mužský herecký výkon si ji z vysocké přehlídky odveze Jaromír Holfeuer a za nejlepší ženský herecký výkon Lenka Svobodová, oba za role ve hře ...dlouhá cesta Ladislava Valeše v provedení Rádobydivadla Klapý. Stejná inscenace získala i cenu poroty. Jaromír Holfeuer si odveze také Cenu Dušana Zakopala za nejlepší seniorský herecký výkon.

Na Jiráskův Hronov 2017 je nominovaná inscenace hry ...dlouhá cesta Ladislava Valeše na motivy filmového scénáře Ingmara Bergmana Lesní jahody v provedení Rádobydivadla Klapý. Na Jiráskův Hronov 2017 ještě porota doporučuje hru Vasilije Sigareva Detektor lži (DS Osvětové besedy Velká Bystřice) a ...dokud nás smrt nerozdělí Martina Drahovzala a MKD (Malé divadlo Kouřim).

Starostka Vysokého Lucie Strnádková a Krakonoš V závěru přehlídky ještě ostravský ochotnický režisér a herec Dušan Zakopal převzal z rukou ředitelky NIPOS Lenky Lázňovské Cenu Ministerstva kultury za rok 2015 za celoživotní přínos v oblasti neprofesionálního divadla (viz níže rozhovor s Dušanem Zakopalem).

Příští už 48. ročník Národní přehlídky venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou je plánovaný na dna 14. - 21. 10. 2017. Ten 47. skončil 15. října večer, kdy předal Krakonoš klíče a práva od města starostce Vysokého nad Jizerou Lucii Strnádkové.

Krakonošův divadelní podzim

Celostátní soutěž probíhá formou postupových regionálních přehlídek a vrcholí právě národní přehlídkou ve Vysokém nad Jizerou. Vyhlašuje ji Český svaz divadelních ochotníků společně s městem Vysoké nad Jizerou za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. Pořadatelem je Občanské sdružení Větrov ve Vysokém nad Jizerou společně s místním Divadelním spolkem Krakonoš a městskou knihovnou, v níž je také přehlídkové informační středisko. Účastníkem přehlídky mohou být jen soubory z obcí, které nemají více než 5000 obyvatel a nejsou součástí vyššího samosprávního celku.

Záštitu nad letošním ročníkem převzal místopředseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka a hejtman Libereckého kraje Martin Půta, hlavním partnerem přehlídky je společnost UniControls.

Rozhovor s Dušanem Zakopalem

Cenu Ministerstva kultury v oboru uměleckých aktivit za rok 2015 získal za celoživotní přínos v oblasti neprofesionálního divadla Dušan Zakopal. Proto jsme si o několik dní dříve spolu s Dušanem sedli do koutku půdičky a chvíli si povídali - o divadle, o manželství, o dětech. Prostě o životě.

Dušan Zakopal pochází z rodiny ochotnických herců, zkoušel bez úspěchu přijetí na akademii, a protože hrdost mu nedovolila zkoušku o rok později opakovat, zvolil si technickou životní dráhu. Ovšem divadlo se stalo, jak sám říká, jeho druhým životem. Už za dob svých studií v Praze jej hrál a navíc se v Tatrovce zadrápl jako režisér. Potkal tu životní kamarády - Milana Kyšku, Jirku Beneše, Dalimila Klapku, Frantu Laurina. A když v Praze a Tatrovce skončil, nastoupil do Ostravy bohatší o kontakty z Hronova, jimiž byli Mirek Etzler st. nebo Jarda Černý.

Čím jsi raději - hercem nebo režisérem? Hraješ přeci ještě, že ano?

Ano, hraju, letos jsem vyhrál Pohárek SČDO, to je takový koníček v koníčku. Je těžké říct, co raději. Letos jsem tu měl dvě šance hrát, v jednoaktovce Neděle nebo jako monologista v Defilé pohárku. Ani jedna nevyšla, což mě mrzí. Když režíruju, nerad hraju. Když hraju, nechávám se někým vést, ale je to pro mě vždycky složité. Nikdy nedržím jazyk za zuby. Jak vidím, že to někdo dělá blbě, nebo mám ten pocit, vstoupím do toho. A pak už jde všecko do pryč: režisér se rozčílí a ostatní si myslí, že jsem nějaký velký namyšlený chytrák. Říkají mi, že jsem perfekcionalista.

A jsi?

Považuju se za žáka Petra Scherhaufera, který říkal: největší režiséři jsou největší buzeranti. Pořád buzerují všechny kolem sebe, aby to bylo tak, jak si to představují. A jako příklad uváděl Petera Brooka, který takto pracoval. Byl perfekcionalista v přípravě i v provedení.

Takže ty jsi stejný?

Moje žena mi celý život opakuje - víš, co mi říkala o tobě tvoje maminka, když jsem ještě s tebou chodila? Říkala: de si pozor na Dušana, on rád poróčí. A to v naší rodině platí stále.

A manželka poslouchá?

Ale neposlouchá (smích). Potkali jsme se v divadle, a to divadlo nás provází celý život. Prvně jsme spolu hráli v Trdohlavé ženě a zamilovaném školním mládenci, já hrál mládence, Rýbrcoula Mirek Etzler st., Terezku moje žena a já ju nosil na rukou. Později jsme hráli dvojici ve Veselohře na mostě a tam mě už lískala. Hráli jsme manžele a ona mě podezřívala, že brousím nějak za jinou. Můj přítel, režisér Alois Müller, jí řekl: víš co, dej mu facku. Ona mi to neřekla předem a ja ju dostal takovou, ještě že jsem hrál tehdy bez brýlí. Máme tři děti a dneska se divíme, jak jsme to všechno mohli stíhat.

Děti taky hrají?

To je pro mě nejtragičtější moment mého koníčka. Mám velkou knihovnu a samozřejmě velké zkušenosti, které nikde nejsou napsané, ale jsou někde ve mně, a to všechno nemám komu předat. Nikdo z dětí divadlo nedělá. Druhá dcera měla asi největší talent. Když hrála, tak byl její manžel tak žárlivý, že vždycky přišla do jiného stavu. Nikdy nedodělala žádnou premiéru. Hrál jsem i se synem, režíroval jsem ho a ten se zařekl, že divadlo se mnou už dělat nebude. A nejstarší dcera s námi hrála v 15 letech, dělala i zkoušky na ostravskou konzervatoř. Nedostala se, naštěstí podědila technický talent po nás obou. Takže z dětí nehraje nikdo, ale co horšího - mám sedm vnoučat, z toho jednu vnučku, a ani z nich nikdo k divadlu nepřilnul. Ten můj divadelní zápřah přinesl opačný efekt. Sice jsem rodině dával, co se dalo, ale dneska syn mě vytýká: ty jsi s námi nejezdil na hory nebo jinam - no jezdil, ale na divadelní soustředění. Toto je tragický výsledek mého koníčka, ze kterého se stala kredenciozní kobyla.

Tak něco z něj je přece, dnes dostaneš cenu Ministerstva kultury.

Za tu cenu, ale i za všechno ostatní musím v prvé řadě poděkovat ženě. Samozřejmě na prvém místě jsou ti ochotníci, kteří mě poslouchali, chodili za mnou do seminářů, ale ten podíl ženy je podstatný. Horníček jednou řekl, když se ho ptali, jaké je šťastně manželství: „To poznáte tak, když manžele zavřete na týden do hotelového pokoje a venku celý týden šíleně prší. Když za těch sedm dnů vyjdou a jsou živí, tak to je šťastné manželství." Tak nějak to vypadá u nás - ještě žijem. Já ji fakt vděčím za to všechno, nebyl bych tam, kde jsem dneska, kdybych neměl potřebné zázemí. To ministerské ocenění považuji za jakýsi vrchol mého snažení.

Když jsi přicházel k divadlu, měl jsi nějaké ideály, které postupem doby vzaly za své?

Myslel jsem si, že budu úspěšnější v herecké práci. Když jsem byl v ostravském souboru v Hrušově, stavěli tam na mě trochu repertoár. A právě s režisérem Lojzou Müllerem jsme měli v plánu dělat Cyrana. Ale on umřel a už jsme se k tomu nedostali. Tak to mi uteklo. Proto jsem si ze Cyrana udělal aspoň jeden monolog, abych si tak trochu své ego pohladil. Naopak v režii se nám povedl Pasáček vepřů se souborem v Porubě a dva kluci, se kterými jsem tam dělal, pak přešli k profíkům. Hodně jsem jezdil po přehlídkách jako porotce, pak je příjemný, že se tam ke mně hlásí. Takže vlastně ani nevzaly.

Jak se podle tvého vyvíjí ochotnické divadlo?

Myslím, že ochotnické divadlo dělí sametová revoluce. Před ní tady byly závodní kluby a soubory měly jakési větší zázemí, v úvozovkách si žily jak v bavlnce. Byli profesionální metodici, byly peníze na spolupráci s profíky a divadlo vypadalo úplně jinak včetně repertoáru, kde se před budovatelskými tituly utíkalo ke klasice. Po sametové revoluci jsme fakt mysleli, že ochotnické divadlo skončí. Prvních pět let to vypadalo všelijak. Udržely se soubory, které si dneska na sebe umí vydělat. Soubory, co našli lidi, kteří podnikatelskou aktivitu byli schopní vložit do souboru. Jiný je i repertoár - podle mého by ochotničina neměla dublovat ten profesionálů, ale bohužel to tak dneska někde chodí.

O čem tedy podle tvého ochotnické divadlo je?

Dnes se hodně mluví o tom, že hrajeme pro svého diváka. Tím přiznávám, že jde o peníze, protože komerčně úspěšným titulem si vydělám třeba na reflektor nebo něco jiného do souboru. Nejvíc mě vždycky naštve, když soubor nepřijme hodnocení a odpoví: ale lidem se to líbí a my to hrajeme pro lidi a potlesk diváka je naše nejvyšší ocenění. To přece v té ochotničině nemá tak úplně smysl. Myslím, že by měla přinášet něco nového, zajímavého, buď v režijním postupu klasické předlohy, nebo takovou autorskou záležitost jako je Pavel Němec, který je schopen napsat i zrealizovat.

Měl jsi někdy chuť si říci - končím, nebaví mě to, odcházím, hledám si jiného koně?

Řeknu ti, jak to je. Nasrané jsem byl několikrát, ale že s tím praštím, to mě ještě nikdy nenapadlo.

Sdílet s přáteli na facebooku

Související články

Ve Vysokém nad Jizerou začne 47. ročník národní divadelní přehlídky
Ve Vysokém nad Jizerou se hraje divadlo už více jak dvě stovky let
Ohlédnutí za přehlídkou Krakonošův divadelní podzim 2015

 

Náhled fotogalerie

 

OTEVŘÍT FOTOGALERII (celkem 2 fotek)

 
 
 
 

 

Další aktualita v pořadí ARCHIV AKTUALIT
 

Vyberte obec

Události dle data

Stalo se | Připravuje se

Vyberte datum:
Po Út St Čt So Ne

Krátké zprávy z regionu Semilska

Na podporu obchodů na venkově rozdělí kraj téměř čtyři a půl milionu

Malé prodejny na venkově i letos podpořil Liberecký kraj, a to prostřednictvím dotačního programu nazvaného Obchůdek 2021+. Peníze zamíří do obcí do tisíce obyvatel, případně do obcí do tří tisíc obyvatel, v jejichž místních částech žije méně než tisícovka lidí a na jejichž území se nachází nejvýše jedna maloobchodní prodejna s převahou prodeje potravin a nápojů. „V programu bylo stejně jako v předchozím roce k dispozici 4,4 milionu korun. 3,8 milionu poskytlo ze svého rozpočtu ministerstvo průmyslu a obchodu a šesti sty tisíci korunami přispěl Liberecký kraj," uvedl Jiří Ulvr, člen rady kraje pro resort hospodářského a regionálního rozvoje, evropských projektů, územního plánování a rozvoje venkova.

Skleníky v liberecké botanické zahradě se dočkají obnovy

Více než 20 let staré opláštění skleníků v liberecké botanické zahradě se dočká obnovy. Liberecký kraj poskytne na tento projekt celkem 2 160 000 korun mimo běžný rozpočet organizace. Nové skleníky bude mít botanická zahrada ještě letos, s nejvyšší pravděpodobností už na konci října letošního roku. „Opláštění skleníků v botanické zahradě je v nevyhovujícím stavu. Je poškozené UV zářením, má mnoho prasklin v plexiskle, které navíc zarůstá mechem. Netěsní tam také střechy i okna. Rozhodli jsme se proto vyhovět žádosti pana ředitele Václava Lenka o účelový příspěvek mimo rozpočet organizace a poskytneme botanické zahradě na obnovu skleníků 2 160 000 korun," uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro resort kultury, památkové péče a cestovního ruchu.


Archiv krátkých zpráv

Nejnovější články

První návštěvníky na hradech a zámcích uvítá velikonoční výzdoba
Policisté kontrolovali dodržování rychlostních limitů
Vítězové druhé ligy z Malé Skály zakončili sezonu výhrami nad Dvorem
Žáci ze Žižkovky získali v mezinárodní literární soutěži 18 ocenění
Pašijové hry zahájí novou sezonu na Valdštejně

Nejčtenější články

26.03.: Silnice kolem Souše bude od čtvrtka 28. března opět průjezdná
27.03.: Šestá výstava v Original Gallery je ve stylu kubismu
27.03.: 8 metrů – letošní maximum na Mapě republiky

Další »

Infomail


Chcete pravidelně dostávat informace o novinkách na tomto serveru?

Zadejte svůj e-mail:
 

Facebook

Twitter

Instagram

https://www.instagram.com/nasepojizeri

Odkazy

Fotogalerie Videogalerie Soutěže Anketa

INZERCE | KARIÉRA | KONTAKT