Velikonoční příběh semilské mozaiky

17.03.2015 20:20:06 | Autor: Ondřej Šír | Rubrika: NÁZORY | Obce: Semily

V poslední době se hodně diskutuje o tom, že by semilská mozaika měla zmizet. Za sebe tento názor dlouhodobě zastávám, i přesto, že se zásadně liší od názoru lidí, kterých si jinak velmi vážím.

Snad proto také píšu tenhle text, od kterého očekávám, že bude jistou mapou mého přemýšlení o semilské mozaice, na kterou se z okna mé kanceláře dívám každý den a strávím v její přítomnosti asi mnohem víc času, než kterýkoliv Semilan, proto o ní přemýšlím dost často a stává se tématem i mých diskuzí s přáteli. Právě ti mě v minulých dnech předložili několik argumentů, proč by měla mozaika zůstat. Pojďme se tedy zamyslet nad tím, kde je vlastně pravda, i s vědomím, že tu jasnou a absolutní pravdu nikdy nemůžeme dosáhnout, také proto, že každý z nás ji má vlastně jenom kousek. V následujícím textu předložím tři argumenty, které se pro mě stanou náměty k zamyšlení.

1) Semilská mozaika nás varuje, abychom znovu neopakovali chyby

To je asi nejčastější argument Jana Farského a dalších zastánců mozaiky. Jenže dle mého názoru není mozaika dostatečně jasným sdělením a dokonce si myslím, že stěna domu sama o sobě nesděluje vůbec nic. Je totiž co do jejího zaplnění předměty značně nesourodá. Pokud vezmu v úvahu, že každý předmět něco sděluje ve svém vlastním kontextu, pak mi nejde dohromady mozaika, telefon, reklamní nástěnky, přerostlé smrky a oprýskaná zeď. Možná bych ještě pochopil souvislost komunistického symbolu a telefonu jako veřejné ohlašovny, ale i tak tam pořád nějak nesedí ty nástěnky s moderními plakáty. Má li být mozaika opravdovým památníkem, pak by měla být na čisté, bílé, nebo jinak upravené stěně a pod ní například pamětní deska se jmény těch, kteří se na Semilsku staly obětí komunistické persekuce. Dnešní student gymnázia by jistě přivítal informační tabuli, která připomene historii mozaiky, ozřejmí jejího autora, který není běžnému turistovi známý, ujasní kontext doby a připomene aktivity, které se pod mozaikou historicky konaly.

Všeobecně se v Semilech říká, že to, co výše píšu, totiž jasné zařazení do kontextu, řeší Santayanův nápis. I ten lze ale vyložit dvojím významem. Kdo nezná svou minulost, je odsouzen jí opakovat, může zrovna tak říct komunista, který poukáže na nesmyslnost Kalouskových reforem a podtrhne, že vedou k prohloubení sociálních rozdílů. Právě takové sociální rozdíly historicky vedly k posílení moci totalitních režimů.

Pokud tedy uznáváme tento argument a chceme mozaiku zachovat, zasaďme se o to, ať přináší jasnou a ničím nezpochybnitelnou informaci.

2) V Berlíně taky neodstranili berlínskou zeď

Jenže Semily nejsou Berlín, přes všechnu snahu nikdy nebudou tak významné, nikdy nebudou jedním z největších měst republiky. Berlín má mnoho náměstí a náměstí by mělo být především veřejným prostorem, kde se potkají lidé na nedělní procházce. V Semilech takových centrálních míst, kde se mohou setkat lidé, veřejných prostranství, příliš není. V Berlíně je náměstí několik, V Semilech je typické náměstí jen jedno, i když historicky je střed města někde jinde. Pokud tedy bude chtít Berlíňan jít a setkat se přitom na náměstí, má právo volby, zda se přitom bude chtít dívat na pozůstatky berlínské zdi, nebo ne. Zatímco pokud Semilan bude chtít někoho potkat na náměstí, mozaika ho nemine. Nemá mít i Semilan právo mozaiku nevidět, když nechce?

Pokud přesto chceme mozaiku zachovat a neodstranit jí tak, jako v Berlíně neodstranili berlínskou zeď, pak jí dejme do nějakého muzea, do prostoru, kde bude veřejně přístupná a kam se na ní budeme moct jít podívat, kdykoliv, jí budeme chtít vidět.

3) Když sundáš mozaiku, neštěstí nezmizí

Současná starostka města Věra Blažková nedávno sdělila v tisku, že jí mozaika připomíná osobní rodinné neštěstí. Mám dojem, že je to další argument, proč by měla zmizet. Proč máme trápit lidI, kteří za kumunismu trpěli a teď mají být smutní, kdykoliv projdou náměstím? Jenže mí přátelé opět argumentovali: „Je to to samé, jako bys v kostele sundal kříž s ukřižovaným Kristem. Když to uděláš, utrpení nezmizí."

Přestože opět ne zcela souhlasím, považuji přirovnání mozaiky k ukřižovanému Kristu asi za nejlepší analogii, kterou jsem zatím v Semilech slyšel. Řešení nacházím, pokud následující text pojmu jako syntézu předchozích tezí. Platí totiž, že s ukřižovaným Kristem se na veřejných místech také běžně setkáváme, nikdy to ale není nahodile, vždy pokud se někde vyskytne, je součástí nějakého systému. Kříž můžeme vždy potkat na nějaké cestě, ať už cestě do chrámu, nebo křížové cestě vedoucí na nějaké poutní místo. Přítomnost kříže nikdy není nahodilá. A zároveň platí, že mnohem častěji najdeme kříž s ukřižovaným Kristem na nějakém místě, kde ho předem očekáváme, ale zároveň ho můžeme minout, pokud budeme chtít.

Představme si, že by se veřejnost shodla, že mše svatá a svaté přijímání mají blahodárné účinky na náš život a na to, jak se chováme k druhým. Potom bychom zavedli povinnost pro všechny školy gymnaziálního typu, že mají svojí výuku začínat mší svatou. Asi by nás studenti vypískali. „Kdo chce na mši, ať si jde přece do chrámu", řekli by. Právě podobnost s chrámem je ale v kontextu mozaiky důležitá. Domnívám se, že mozaika nekončí pouhými kamínky tvořícími obraz na zdí, ale že je důležitý i prostor pod ní, který je jakýmsi pomyslným chrámem, kde se zcela konkrétními procesy utužovala víra našich praotců. Skládaly se zde pionýrské sliby a soudruzi s prapory zde mávali socialismu na věčné časy. A není podle mého názoru vůbec náhodou, že tento komunistický chrám měl v rámci města a v rámci celého okresu centrální pozici. Mešitu uprostřed města bychom nedovolili, ale komunistický chrám nám nevadí?

Pokud chceme zachovat komunistický chrám, pak ale sundejme oltář a darujme ho komunistům, ať si s ním ozdobí stranické sídlo, ať si pod ním zapalují pochodně a vypouští lampiony štěstí.

Ondřej Šír

Článek je zveřejněn v rubrice Došlo do redakce, která je určena pro články a názory čtenářů a nemusí se shodovat s názory redakce.

Sdílet s přáteli na facebooku

Krátké zprávy z regionu Semilska

Kácení i sázení lip se chystá v turnovské ulici Žižkova

Kácení a následná výsadba nových stromů, se kterými se počítá v týdnu od 1. prosince 2025, se dotkne ulice Žižkova v úseku od křižovatky se Zborovskou ulicí k ulici Alej legií. Dojde ke kácení osmi kusů lip srdčitých, ve stejném týdnu proběhne dosadba nových stromů. Jedná se o jeden strom u budovy OAHŠ u křižovatky se Zborovskou ulicí, jeden strom u vchodu do obchodu ZŠ Žižkova a šest stromů u bytových domů na konci ulice Žižkova. Kácení je plánováno za provozu se začátkem v pondělí 1. prosince (pokud klimatické podmínky dovolí). Při kácení jednotlivých stromů vždy dojde ke krátkodobé uzavírce komunikace za asistence poučených osob, které přechodně zastaví dopravu. Strom bude rychle odklizen a provoz znovu uvolněn. Kácení bude provedeno vždy v čase, kdy tudy neprojíždí autobus na pravidelné lince.

Liberec hostil světové odborníky na nanotechnologie

Nanotechnologie se stěhují z laboratoří do každodenní reality, z Libereckého kraje mohou udělat lídra v udržitelných technologiích. Shodli se na tom účastníci mezinárodní konference NanoCzech 2025, kterou v Liberci uspořádala Agentura regionálního rozvoje společně s Libereckým krajem. Konference se zaměřila především na technologie, které čistí vodu, vzduch a půdu. Potvrdila kvalitu místních výzkumných týmů, výsledků jejich práce i mezinárodních projektů, do kterých jsou zapojeni. Dorazilo zhruba 150 vědců, výzkumných pracovníků, zástupců firem a diplomatických misí z více než dvaceti zemí světa. Jejich účast ukázala, že liberecký region má ve výzkumu a vývoji nanotechnologií své pevné místo na mapě světa.