Klára Kůželová: Je potřeba pečovat o duši, to nás waldorf učil

22.11.2020 20:20:50 | Autor: Martina Wittmayerová | Rubrika: ŠKOLSTVÍ | Obce: Semily

Absolventi waldorfské školy 1: Přes letošní hodně komplikovaný školní rok vám chceme přinést několik rozhovorů s absolventy Waldorfské školy v Semilech, tady je první z nich s Klárou Kůželovou.

„Z pohledu mé profese jako psychologa si myslím, že kvůli waldorfu budeme mít možná větší schopnost odolávat dnešnímu šílenému tlaku společnosti, který totálně popírá duchovno člověka a zaměřuje se jenom na materiálno. Přesvědčuji se o tom v práci dnes a denně, že je potřeba pečovat o duši a myslím, že waldorf nás to učil," to jsou slova absolventky Waldorfské školy v Semilech Mgr. Kláry Kůželové.

Jaký je váš pohled na waldorfskou školu (WŠ) z pohledu vzpomínek dítěte?

Vzpomínky na Waldorfskou školu mám pěkné. Myslím, že až s odstupem času si čím dál tím více vážím toho, že nebyla klasická. Dodnes vzpomínám na to, jak jsme zaseli obilí, upekli si chleba, vyřezávali ze dřeva, tvořili z hlíny, kovu, hráli divadlo aj. Samozřejmě byl kladen důraz také na to, abychom drželi krok s klasickými školami, co se vědomostí týče, a myslím, že jsme byli kvalitně připraveni na to odejít na střední školy. Ale to, co v člověku zůstává, nejsou vzpomínky na sezení v lavici. Myslím si, že my jako děti jsme ve waldorfu dostávali něco navíc. Krom informací to byly praktické zkušenosti, které rozvíjely naši celistvost.

Co vám WŠ přinesla?

Teď zpětně vím, že tato škola mi poskytla hlavně dobrý základ pro to, aby člověk zvládal život. Tím, že škola nebyla orientovaná jenom na výkon a známky, ale přistupovala k člověku holisticky a umožňovala rozvíjet i duchovní rovinu, mi dle mého poskytla širší pohled jak chápat svět a jak v něm obstát. Narážím zejména na uměleckou činnost, které na jiných školách není přisuzován takový význam. Myslím si, že právě tato část je pro rozvoj duševní roviny nejpodstatnější. Umělecká tvorba, v jakékoliv formě, dokáže člověka zrelaxovat a odvést od stresu. A že stres dnešním světem vládne, nemusím ani popisovat. Proto i dlouho poté, co jsem ze školy odešla, se občas zúčastňuji „tvořivých" workshopů, které pro mě představují duševní hygienu.

Kam směřovaly vaše kroky po WŠ?

Po ZŠ jsem mířila na zdravotnické lyceum do Hradce Králové (kam jsem se dostala), ale nakonec jsem se rozhodla pro WŠ lyceum v Semilech. Byli jsme úplně první ročník, takže průkopníci, a dodnes jsem ráda za to, jak jsem se rozhodla. Skvělý kolektiv, podporující a vstřícní učitelé, kteří nás měli rádi a snažili se nám pomáhat, abychom uspěli i poté, co odejdeme ze školy. Velkou inspirací kam jít dál, mi byl Mgr. Pavel Nečaský. Úžasný učitel, kterého jsme měli opravdu hodně rádi a všechny nás zasáhl jeho brzký odchod z tohoto světa. Velmi často na něj s kamarádkou vzpomínáme, jak jsme vždy před začátkem hodiny kolem něj udělali kolečko a diskutovali jsme s ním na různá témata. Každopádně Mgr. Pavel Nečaský mě inspiroval k tomu, že jsem si podala přihlášku na Univerzitu Palackého do Olomouce na pětiletý obor psychologie, který jsem zdárně ukončila titulem Mgr. Aktuálně se vzdělávám dál při práci. Jsem v předatestační přípravě na klinického psychologa a pokud mi zůstane „pevná vůle" (protože se tento obor studuje dalších 5 let) snad se ze mě stane atestovaný klinický psycholog.

Jaký byl přechod z WŠ na klasický systém vzdělávání?

Nemám porovnání jako jiní, kteří šli na jinou školu už po ZŠ, ale rozdíl jsem určitě pociťovala. Zájem profesorů na VŠ byl jiný než ten, který jsem znala ze střední školy. Navíc, vztah profesor- student nemohl být tak „hluboký" jako na ZŠ nebo lyceu. Tam nás učitelé znali od první třídy (ne všichni, ale spousta ano), takže ty vztahy byly zákonitě jiné. Přesto musím říct, že zas tak náročný přestup to pro mě nebyl. Snad možná pro mě bylo ze začátku překvapením, že zahlceným profesorům na vysoké škole je víceméně „jedno" jak to se studentem dopadne. Ale zase na druhou stranu, naši profesoři byli féroví, a tak pokud se člověk učil, neměl problém.

Jestli a jak vás WŠ připravila na další vzdělávání, pracovní uplatnění a osobní (nepracovní) život? Případně co jiného než WŠ vás ve zmíněných oblastech posouvalo?

Asi bych nepoužila slovo připravila, ale umožnila mi vyzkoušet si a nahlédnout do různých odvětví. Vyzkoušeli jsme si zeměměřičství a měli možnost zaměřovat mapy, pracovali jsme v nemocnici, s postiženými lidmi, vyzkoušeli jsme si být v roli herců na divadelní scéně a mnoho dalšího. Člověk měl tak možná větší možnost uvědomit si, kam by měly jeho další kroky směřovat, protože si to vyzkoušel prakticky. Ale kromě Waldorfu je zapotřebí dle mého zmínit „nasazení toho daného člověka". Myslím si, že nelze tvrdit: „Pojďte na Waldorf, budete v životě úspěšní, protože si hodně věcí vyzkoušíte v praxi atd." Asi to špatně popisuji, ale chci tím říct, že aby člověk něčeho dosáhl, musí to chtít a musí pro to něco udělat. Takže to je to, co mě kromě WŠ posouvalo dál v mém životě, a jistě to tak má spoustu jiných lidí.

Jaká je vaše oblast působení dnes? Máte pocit, že vás k vašemu oboru nasměrovala WŠ?

Jak jsem zmínila, k oboru psychologie mě nasměřovaly hodiny s Mgr. Nečaským. Po ukončení VŠ jsem začala pracovat na částečný úvazek v nemocnici v Jičíně na Psychiatrickém oddělení (kde je otevřené lůžkové oddělení a psychologická ambulance). Dále jsem si tento úvazek ještě doplnila prací ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové na neurologii, kde jsem pracovala dva roky. Zde jsem si ale uvědomila, že fakultní nemocnice je „továrna na lidi", kde je člověk brán jako číslo a chybí osobní přístup jak k pacientům, tak mezi personálem. A to se mi velmi nelíbilo a tak jsem odešla. Měla jsem jinou představu o tom, jak bych chtěla lidem pomáhat. Práce na psychiatrii v Jičíně mi zůstala - je tu mnohem více kladen důraz na osobní přístup a vztahy, a místo zbylého úvazku v Hradci jsem si otevřela svoji soukromou praxi ve Vrchlabí, kde působím pro veřejnost a také jako externí psycholog pro Škodovku.

Jak vidíte WŠ z pohledu dospělého?

Pro mě waldorf z pohledu dospělého je stále podstatnějším - jako dítě jsme brali vše jako samozřejmost a ani jsme si neuvědomovali, že jsme byli vedeni ke komplexnějšímu vnímání světa, že není důležité se jenom šprtat a mít samé jedničky, ale žít a ne jen přežívat. Když jsem měla na VŠ přednášku o Waldorfu, kolegové pak za mnou chodili a záviděli mi, že jsme se učili péct chleba, že jsme hráli divadla, jezdili někdy i na týdenní pobyty do přírody, vedli si krásné sešity apod. Navíc z pohledu mé profese jako psychologa si myslím, že kvůli waldorfu budeme mít možná větší schopnost odolávat dnešnímu šílenému tlaku společnosti, který totálně popírá duchovno člověka a zaměřuje se jenom na materiálno. Přesvědčuji se o tom v práci dnes a denně, že je potřeba pečovat o duši a myslím, že waldorf nás to učil. Učil nás přemýšlet a vedl nás k umění (modelování, dřevosochání, malování, kovářství a spoustu jiného). A právě umění přináší do života lidí rovnováhu, což už jsem zmiňovala.

Co si myslíte o waldorfské pedagogice obecně?

Koncept waldorfské pedagogiky je ve své podstatě vynikající a vždy tomu tak bude. Na čem dle mého bude více záležet, jsou pedagogové a samozřejmě žáci. Za nás jsme měli výborné pedagogy, kteří za školu skoro dýchali a odpovídal tomu i jejich přístup k žákům a opačně. Dnes, když mám možnost podívat se na WŠ v Semilech je zase o něco jiná, než jak si ji pamatuji já. Nelze hodnotit, zda lepší nebo horší. Jen tím chci říci, že duch WŠ v Semilech bude takový, jací jsou učitelé, a také jací jsou žáci. A věřím, že dnešní generace dětí je úplně odlišná než jsme byli my a že koncept waldorfu budou chápat a vnímat zase úplně jinak než ho vnímám já nebo mí vrstevníci.

Rozhovory s absolventy waldorfské školy:

4. Dita Tomsová: Forma a způsob výuky je stále to, co se mnou rezonuje

3. Mojmír Dlabola: Kreativita nemusí být spjata pouze s uměním

2. Kristýna Šoltesová: Láska k učení mě provází celým mým životem

Sdílet s přáteli na facebooku

Krátké zprávy z regionu Semilska

Na autobusové nádraží v Jablonci po novém mostě

Od pondělí 22. července se znovu otevřela ulice Luční v Jablonci nad Nisou. Ta byla neprůjezdná od začátku letošního dubna, kdy město začalo rekonstruovat most. Oproti předpokládanému termínu se podařilo nový most dokončit o více jak týden dříve. Stavba vyšla městský rozpočet na 3,2 milionu Kč bez DPH. Více podrobností na Našem Jablonecku

Turnovské prameny prošly rozbory a jsou oba pitné

Poslední laboratorní rozbory vody z pramenů pod Valdštejnem a Boží vody byly provedeny dne 10. července 2024. Výsledky rozboru obou pramenů vyhovují hygienickým limitům požadovaným vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb., v platném znění. Voda je pitná.