Znaková řeč hluchých lidí aneb ochota ke znakovému jazyku neslyšících

24.10.2020 11:40:10 | Autor: Karel Redlich | Rubrika: NÁZORY | Obce: Semily,Pojizeří

Znaková řeč hluchých lidí aneb ochota ke znakovému jazyku neslyšících

Tento článek vznikl v lednu tohoto roku. Původně mělo jít o poděkování ochotnickému Divadelnímu souboru Tyl Slaná, což bude naplněno. Nakonec se však článek rozrostl o volné zamyšlení nad tématem znakový jazyk a znaková řeč. A když už jsem ho chtěl zveřejnit, tak „přišel" ten virus.

To bylo jaro. Nyní je podzim a článek konečně vychází ve veřejném prostoru. Vlastně měl svou předpremiéru již na Husův svátek, a to na mém facebookovém profilu, kde jsem jej doprovodil slovy: „Publikováno (...) pro lidi hledající pravdu, slyšící (vidící) pravdu, učící se pravdě, milující pravdu, mluvící (znakující) pravdu, bránící pravdu až do smrti."

„Virus" a dobří lidé způsobili, že článek bude obsahovat i poděkování do více stran - za Klub neslyšících Semily. Článek rovněž reflektuje nedávné pomatené doporučení z Úřadu ombudsmana s názvem: „Jak mluvit a psát o lidech a s lidmi s postižením". Tam mě bude zajímat problematika hluchého člověka, tedy správně prý člověka neslyšícího, a krása jeho znakové řeči, tedy korektně asi jen jeho „promluv" ve znakovém jazyce.

V prvé řadě srdečně děkuji za Klub Neslyšících Semily Divadelnímu souboru Tyl Slaná za jejich příspěvek 3 000 Kč na podporu klubové činnosti. Tento klub má zázemí v Centru pro zdravotně postižené Libereckého kraje - pobočka Semily. Jde o volnočasovou a dobrovolnou aktivitu neslyšících lidí, kteří jako hlavní způsob komunikace používají český znakový jazyk. Děkujeme tímto všem členům ochotnického souboru za jejich ochotu, která je v jejich případě dvojnásobná. Přejeme souboru hodně zdaru v další činnosti.

Rovněž tímto děkuji Střední integrované škole Semily, Mudr. Josefu Navrátilovi ze Semil a Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě za dar „protivirových štítů" - podobným těm, co měli tlumočníci znakového jazyka v TV zpravodajství během koronaviru. Děkuji všem zúčastněným, kteří napomohli tomu, aby se tyto štíty dostaly mezi lidi, kteří jsou při komunikaci s druhým člověkem závislí na používání i sledování pohybu celého obličeje, artikulaci úst i jejich odezírání apod. Za Klub Neslyšících Semily srdečně děkuji.

Milí čtenáři, nyní si udělejte čas a pohodlí. Napsal jsem totiž pět stran textu. Snažil jsem se to udělat srozumitelnou a snad i trochu zábavnou formou. Půjde mi o dvě otázky:

1) Je znaková řeč/znakový jazyk/znakovka mezinárodní?

2) Existuje znaková řeč?

Samozřejmě, že znakovka je mezinárodní a že znaková řeč existuje. Ale postupně...

Univerzální principy znakových jazyků

Učitel znakového jazyka Karel Redlich s účastníky kurzu v semilské knihovně<br />Autor: Petr Ježek Český znakový jazyk lze použít k funkční (v řadě případů i k velice efektivní) domluvě s lidmi žijícími téměř kdekoliv po světě, za předpokladu, že tito cizinci ovládají svůj národní znakový jazyk. Je k tomu potřeba dobrá znalost znakového jazyka i četnější zkušenosti na obou stranách. Ale výhody poskytuje i základní znalost znakového jazyka a nulová předchozí zkušenost s jeho mezinárodním použitím. Jde o individuální vůli, motivaci, komunikační dovednosti a schopnosti apod.

Dlouho si lidé v naší kotlině mysleli, že je znaková řeč mezinárodní, ale myslet si to už přestávají. Pár let po první křížové výpravě proti znakové řeči rychle uteklo. A v médiích, ve vědě, v umění a obecně i mezi veřejností se úspěšně rozšířila teze, že znaková řeč mezinárodní není, a postupně se máme všichni odnaučit říkat znaková řeč, ale správně jen znakový jazyk. Zkrátka, že existují jednotlivé navzájem odlišné národní jazyky a hotovo. Toť celé. A v nedávném doporučení úřadu ombudsmana, které jsem zmiňoval výše, se totéž také dočteme. Vedle toho tento úřad doporučuje nahradit slovní spojení znaková řeč termínem znakový jazyk. Všimněte si - úřad hájí jazyk a řeč hanobí.

Podle mého poznání jsou tyto „vědecké" a populárně i odborně medializované názory velice krátkozraké a mohly vzniknout jen ulpěním na detailech, tak jak je lidem vlastní, zejména v této podivné době. Soustřeďme se ale zatím jen na mezinárodní využití českého znakového jazyka a znakovou řeč ponechme stranou, ikdyž jsou to spojené nádoby, jak sami brzo uvidíte. Zaměřme se více na podobnost jednotlivých národních znakových jazyků a ne na rozdíly. Vždyť to nakonec děláme i v našem jazyce prostřednictvím našeho myšlení při uchopování tohoto světa. Syntéza bez analýzy je marnou prací. Jak prosté.

A těm, kteří by snad chtěli namítnout, že to je všechno snazší, než to vypadá, a že se přeci každý při „troše" dobré vůle domluví „rukama nohama" s kýmkoliv (Rus by řekl „všema deseti"), těm rovnou poradím, ať raději čtou v klidu dál.

Popisuji strukturu a fungování znakových jazyků z různých částí světa a tvrdím, že gramatika různých znakových jazyků je „až na několik detailů" totožná. K tomu si přidejme až polovinu základní slovní zásoby, která je jaksi mimochodem velice podobná nebo do detailu shodná, a máme tzv. univerzální jazyk, chcete-li moderněji „superjazyk", který je navíc přirozený (tj. není uměle tvořen a držen při životě) a existuje všude okolo nás.

Na základě své zkušenosti mohu říct, že díky znalosti českého znakového jazyka jsem neměl vážnější komunikační bariéry s jakýmkoliv mluvčím znakového jazyka, z jakékoliv části světa. Vždy jsem v takových případech volil strategii domluvy „rukama nohama" a totéž činil i ten druhý, se kterým jsem mluvil. Oba jsme se vždy opřeli o své veškeré dovednosti a znalosti ve znakových i mluvených jazycích (dle stavu sluchu cizince a možnosti odezírat z úst). Tuto skutečnost lze ověřit u jakéhokoliv mluvčího znakového jazyka, který je trochu zcestovalý. Zejména u lidí neslyšících.

Jistě, nelze hovořit o dokonalém porozumění mezi takovými cizinci, ale toto porozumění progresivně stoupá dle délky vzájemné komunikace a to nesrovnatelně rychleji ve prospěch mluvčích znakových jazyků. I proto doporučuji více pátrat po podobnostech mezi znakovými jazyky a komunikačních strategiích jejich mluvčích. Provádět výzkumy na reálné funkční uplatnění českého znakového jazyka v komunikaci tváří v tvář s cizinci, kteří ovládají jiné (národní) znakové jazyky.

To by pak znamenalo, že máme pod nosem univerzální jazyk pro lidstvo, který hledal Jan Ámos Komenský. A skutečně, když on popisuje, jak by měl univerzální jazyk vypadat, tak nevědomě popisuje právě principy (podstatu a povahu) znakových jazyků. Skvělé. Pojďme tedy uchopit jeho myšlenkový proud a prakticky ho naplňme obsahem. Utopie? Jak pro koho. Pro mě téměř každodenní realita. Ať je tedy více mluvčích znakového jazyka, vždyť tento jazyk je v neustálém stavu ohrožení, a přitom je tak cool, pardon skvostný.

Zkrátka, pokud chceme vůbec mluvit o nějakém univerzálním jazyce pro lidstvo, tak opusťme představu striktně mluveného jazyka a připusťme variantu znakového jazyka, popř. kombinaci obojího.

I z tohoto důvodu (další důvody najdete níže) doporučuji znakový jazyk začlenit do výuky od mateřských škol až po školy vysoké. Prostoru na to je dost, podstatné jsou jen priority.

Superjazyk všude okolo nás aneb znakový jazyk slyšícím nadosah

Učitel znakového jazyka Karel Redlich s účastníky kurzu v semilské knihovně<br />Autor: Petr Ježek Lidé hluší, hluchoněmí, prelingválně neslyšící, mnozí těžce nedoslýchaví, ale i někteří ohluchlí, včetně slyšících dětí neslyšících rodičů, výjimečně i slyšící rodiče neslyšících dětí, sourozenci těchto dětí, tlumočníci, pedagogové, sociální pracovníci apod., ti všichni kolem nás používají český znakový jazyk, ale jde téměř ve všech případech o doménu spojenou s hluchotou. Výjimečně se jedná o drobné vzdělávací aktivity pro děti, mládež, rodiče a obecně pro veřejnost. V oblasti plošného vzdělávání dětí i veřejnosti se jedná až na některé výjimky (bilingvální programy pro vzdělávání neslyšících dětí a kurzy pro rodiče či veřejnost, vysokoškolské obory) spíše o aktivity nahodilého charakteru. Lidé se většinou učí znakový jazyk, jen když ho skutečně potřebují.

V mé vizi společnosti je tomu jinak, mluvčí znakových jazyků tam přinášejí ostatním lidem onen chybějící dílek k lidské celistvosti. To je mým posláním, tuto vizi zhmotňuji, a k této činnosti Vás milí čtenáři srdečně zvu. Ať už Vám přijde tato představa, jakkoliv utopistická, vězte, že byla již v lidských dějinách úspěšně uskutečněna (např. Indiány v Severní Americe), a že ve skutečnosti po celém světě probíhá od doby vzniku celosvětové komunity Neslyšících.

Právě u severoamerických indiánů hledejme inspiraci, pokud ji nejsme schopni vidět u Neslyšících a kolem sebe v našich životech. Indiáni používali znakový jazyk k lovu a boji, tedy v situacích, kdy potřebovali zůstat neslyšní. Dále ho používali na větší vzdálenost, kde ani zvýšená hlasitost mluvy nepomáhá. Znakový jazyk byl pro Indiány zdrojem umění, zábavy, vypravěčství i spirituality a v neposlední řadě efektivně sloužil jako jazyk mezinárodní.

Řeknete si: „A co nám je do nich!" Odpovím: „Moudrost inspiruje, praktičnost a užitečnost se přímo nabízí." A jak jsme se z toho poučili? Tuto moudrost rozvíjí Woodcraft (Lesní moudrost). Tuto ideu podporoval významně zakladatel a další osobnosti skautského hnutí. Dnešek však jasně ukazuje, že přání zakladatele skautů bylo ve výsledku zcela ignorováno. Zbyly nám oči pro pláč a v ruce pár skautských učebnic. Ty jsou nejpilněji studovány příznivci indiánských kultur a vedoucí i členové skautských oddílů o nich až na výjimky ani neslyšeli, natož aby je kdy viděli.

Považme, co je znakující slyšící člověk schopen říct druhému znakujícímu slyšícímu člověku v prostředí, kde je tak velký hluk, že je to jen ústy (hlasem) prakticky nemožné? Nebo v situaci, kdy je potřeba zachovat ticho? Nebo na větší vzdálenost? Nebo přes okna a další skleněné „bariéry"? Aby toho nebylo málo, tak funguje i pod vodou. Zkrátka překonává akustické bariéry všeho druhu.

Řeknete si: „No a co, vždyť to můžu říct všechno potom, až tato akustická bariéra pomine, nebo třeba použít telefon či jinou kompenzační pomůcku." Povím vám: „Ano, v takových situacích přeci mluvit nejde, tak se prostě nemluví. Jen se předají jednodušší signály či gesta a v zásadě se čeká na příhodnější okamžik, kdy bude možné promluvit znovu ústy. To je sice rozšířenější, ale ve své podstatě omezenější způsob komunikace se svými bližními. Pro toho, kdo umí znakový jazyk, nejsou výše uvedené situace žádnou velkou překážkou ke vzájemné komunikaci, protože v nich komunikuje právě znakovým jazykem."

V kostce řečeno, jde o „doposud nevídaný" způsob mezilidské komunikace, který logicky i prakticky dotváří obraz lidství, obraz člověka.

Zhusta se tvrdí, že jsme ve hmotě ponoření až po uši, že už jsme dosáhli dna. Já tvrdím, že na dno stále ještě míříme. A pokud skutečně chceme poznat hmotu, je potřeba ponořit se do vlastního těla. A kromě jiného alespoň v základech ovládnout své tělo k mezilidské komunikaci - nemyslím svůj hlas. Tímto své tělo „produchovnit svou vůlí" a skrze něj vyjadřovat své myšlenky a vědomě komunikovat (nyní s ním komunikujeme rovněž, ale pouze nevědomě viz zmíněná řeč těla).

Jistě je snazší svými prsty jezdit po kdovíjakém chytrozařízení a použít kdovíjak schopný chytropřekladač, ale mnohem přirozenější je spolehnout se sám na sebe a své schopnosti, a těmi svými prsty ovládnout několik základních pohybů vizuální komunikace, která tvoří základy jakéhokoliv znakového jazyka.

Logické je to i z toho důvodu, že znakový jazyk všestranně rozvíjí komunikační schopnosti kohokoliv a zejména dětí. Právě děti by mohla znakovka zaujmout natolik, že by pomohla odbourat špatné návyky pramenící z nadměrného používání moderních technologických „edukačních" hračiček a vymožeností všeho druhu (mobily, tablety).

V dnešní mluvě bychom to mohli rozvést asi tak, že znakový jazyk má kladný dopad na vývoj hrubé i jemné motoriky, osvojení prostorové orientace a pohybu v prostoru (prožívání tělesnosti). Dále znakový jazyk přirozeně propojuje obě mozkové hemisféry, protože je vizuálně - motorický. Znakový jazyk je užitečný v dramatické i komunikační výchově. Také má obrovské uplatnění v jazykovém vzdělávání obecně, protože rozvíjí logiku i různorodé kognitivní schopnosti, např. metaforu a metonymii, analogii, sémantiku, pomáhá uchopit (doslova) kategorizaci světa, jazykové univerzálie atd. Rovněž odbourává naučené omezené stereotypy naší komunikace na rovině subjektivní i objektivní. Důkazem o správnosti této cesty je spontánní radost a zájem dětí o tento jazyk, což platí všeobecně.

Dále jde o jediný způsob, jak se domluvit s neslyšícími lidmi i dětmi a dalšími, kteří nemohou ovládnout mluvení či porozumění skrze sluch nebo jim chybí jiné potřebné komunikační dovednosti (např. významně u dětí s poruchou autistického spektra či nemluvících dětí z různých příčin).

Velký potenciál znakového jazyka je dále při rehabilitaci rukou po úrazech, mozkových příhodách a jiných okolností.

Dále znakový jazyk nabízí potenciál při řešení mezilidských vztahů (partnerství, rodičovství) nebo při řešení osobních psychologických traumat spojených s komunikací a prožíváním svého těla.

Na tomto místě je žádoucí (zlehka) rozvinout i antroposofické vidění světa, které učí rodiče a vychovatele rozvíjet u dětí volní (z vůle vycházející) prožitky skrze pohyb těla, rozumějte za účelem tento pohyb produchovnit a naučit se niterněji vnímat své tělo. K tomu srov. význam eurytmie v dnešním waldorfském školství a její význam u zakladatele tohoto školství: Rudolfa Steinera. Pokud připustíme, že Steiner, podobně jako Komenský, o znakových jazycích moc nevěděl - oba jsou to jen lidé, které formovala doba a prostředí, ve kterém žili - tak se můžeme odvážit jejich „metodiku" rozvinout a vyzkoušet ji v praxi. Pro začátek třeba jen experimentálně na vybraných školách.

Na příklady dobré praxe se přijďte podívat do vybraných školek a škol v Libereckém kraji (jistě i jinde), kde mají se znakovým jazykem skvělé zkušenosti. V těchto školách projevují spontánní zájem o znakový jazyk nakonec všechny děti, ale to už jsem zmiňoval.

I doba k tomu postupně nazrála, vzhledem k tomu, že jsou v rámci inkluze a integrace do běžných škol standardně začleňovány i děti neslyšící (i ty s kochleárním implantátem), a stejně tak i děti další, které taktéž potřebují znakový jazyk pro svůj harmonický vývoj. Znakový jazyk tak pravděpodobně už více nemá být doménou speciálních škol pro děti neslyšící. Pedagogické sbory těchto škol stejně nedokáží znakový jazyk ve svém souhrnu smysluplně začlenit do své práce (až na několik málo zdařilých výjimek).

Okřídlené rčení: „Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem." platí v našem případě trojnásobně, pro odvážnější povahy až třicetinásobně.

Ptá-li se tedy někdo na „mezinárodní využití" znakového jazyka, tak mu popravdě lze odpovědět, že: „Český znakový jazyk není mezinárodní, ale ten kdo ho dobře umí, tak je připraven smysluplně komunikovat s jakýmkoliv cizincem na světě, který umí rovněž nějaký znakový jazyk. Gramatika znakových jazyků je téměř univerzální a základní slovní zásoba v některých případech z poloviny totožná."

Zdá se Vám tato odpověď pracná či dlouhá? Nebo dokonce mylná, či přehnaná? Chcete 100% shodu mezi znakovými jazyky nebo byste se spokojili jen s 90%? Mně osobně přijde hodně i 50% shoda mezi znakovými jazyky. Zde záleží na úhlu pohledu: součást jazyka není jen slovní zásoba, jak dobře víme, ale právě gramatika, včetně jazykových a komunikačních kompetencí. Lépe řečeno 50% shoda mezi promluvami dvou různých znakových jazyků, tedy shoda mezi dvěma znakovými řečmi. To je vzhledem k situaci v mluvených jazycích číslo tak obrovské, že by lidé měli tento objev oslavovat a vedle mimosmyslových dovedností (např. rozšířené stavy vědomí - vize, intuice, telepatie) nebo vedle vývoje stále chytřejších aplikací, začít zhusta trénovat i znakové jazyky.

Výše uvedená odpověď v sobě zahrnuje i zkušenost mnoha mých slyšících i neslyšících přátel a známých.

A že je to odpověď dlouhá a pracná? Mně taková odpověď za to stojí, nejen kvůli „světlu poznání", ale i kvůli případným zájemcům o znakový jazyk.

Jde o motivaci

Učitel znakového jazyka Karel Redlich s účastníky kurzu v semilské knihovně<br />Autor: Petr JežekPři rozhodnutí naučit se znakový jazyk může motivace vyvěrat z nutnosti, např. při výchově dítěte prelingválně neslyšícího apod. Může vyvěrat i z přání domluvit se s neslyšícími lidmi ve svém okolí, dále z prosté zvědavosti či jiné neuvědomované náklonosti (gesta, mimika, základy mezilidské komunikace). Nebo právě a významně z důvodu, že ji využiji v mezinárodní komunikaci. A v neposlední řadě, že souvisí s přírodními národy, což znamená v dnešní době mnohé, když prožíváme renesanci svých citů pro přírodu.

Apropó, diskuze o mezinárodním uplatnění znakového jazyka není žádná novinka a proběhla již po „objevení Ameriky", respektive znakového jazyka severoamerických indiánů.

Já vím, máme angličtinu a další „světové" jazyky. K tomu více srov. poznání Komenského, který jasně tvrdí, že např. angličtina je jazyková snůška - pro mezinárodní komunikaci naprosto nevhodná. Že by se snad spletl? Ba nespletl, dopady jejího rozšíření právě poznáváme na vlastní kůži. Chytří jazykovědci na to již roky upozorňují, ale nejenom oni. Abych však angličtině nekřivdil: Komenský jasně tvrdil, že jakýkoliv národní jazyk by neměl získat toto privilegium.

Existuje znaková řeč?

Známe řeč těla - jmenovitě: postoj těla, rukou a hlavy a jejich koordinovaný pohyb, detaily v mimice, očním kontaktu a precizní gestikulace, mnohdy rysy pantomimy. Známe i řeč znakovou. Stranou nyní ponechme řeč mluvenou.

V případě neslyšících lidí jde o skutečně pestrý způsob komunikace v závislosti na velikosti ztráty sluchu, popř. jde-li o neslyšící dítě neslyšících rodičů, nebo zda jde o člověka ohluchlého apod. Opomenout bychom neměli slyšící děti neslyšících rodičů, které si svou znakovou řeč do různé míry osvojují právě u svých rodičů.

Zdůrazňuji tedy, že český znakový jazyk se projevuje skrze osobitou znakovou řeč lidí, kteří ji používají ke svému (pře)žití. A opakuji, že každý mluvčí českého znakového jazyka má svou individuální znakovou řeč.

Doporučení úřadu ombudsmana - co přináší a jak ho vylepšit?

Výše zmíněné doporučení úřadu ombudsmana: „Jak mluvit a psát o lidech a s lidmi s postižením" vzniklo ve spolupráci s odborníky v oblasti problematiky „života" neslyšících lidí. „Oni" nám doporučují, jak máme správně pojmenovat komunikaci prelingválně neslyšících lidí (rozumějte lidí ohluchlých v raném věku či hluchých od narození) a stejně tak nás poučují, jak máme pojmenovat člověka neslyšícího, resp. jak psát (ne)spisovně. Tak je to nyní správně: člověk neslyšící. Když to napíšete naopak, nejdříve přívlastek a pak osobu: neslyšící člověk, tak danou osobu prý jazykově diskriminujete, protože na prvním místě je třeba mít člověka a pak jeho charakteristiku. Co na tom, že se hojně už léta píše pouze neslyšící - i bez člověka. To je problém, který by měl úřadu vadit mnohem více, než že čeština pracuje s přívlastkem, tak jak pracuje. A napsat o člověku, že je hluchý nedejbože hluchoněmý, tak nám to bude vytýkáno ještě více. Ale co když toto o sobě prohlásí sám konkrétní člověk? A co když to o sobě prohlásí skupina lidí? Srov. název občanského sdružení: „Planeta Neslyšících - Karlovarský klub neslyšících a hluchoněmých lidí". Dobře vidíte a dobře i víte, že slova hluchý a hluchoněmý jsou v češtině slova užitečná a výstižná. Jde jen o to, jak se časem promění jejich význam. To tady však nechci více rozvádět.

Znaková řeč není hanlivá, hanliví jsou jen ti, kteří někomu něco nepřejí. Chcete devalvovat či rovnou zničit slovní spojení znaková řeč? Vždyť každý člověk ví, že má svou jedinečnou řeč a že máme i řeč společnou, tedy jazyk. Čím chcete slovo řeč nahrazovat, jakým slovem? Nebo jde opět o ten přívlastek? Co takhle posunková řeč a k tomu pěkně oživíme i posunčinu, posunky a posunkování? Napadají mě v této souvislosti pěkná slovesa znakovat nebo ukazovat, od toho by se nabízelo znakovací řeč nebo řeč ukazovací. Ale to můžeme zrovna povýšit i další pěkná slovesa, jako jsou šprechtit nebo spíkovat rovnou do spisovného jazyka českého. Jde o živý proces a ne kostičky lega. Když vezmete české větě slovo řeč, tak ji umrtvíte. Přestane plynout, řečiště vyschne za vydatné pomoci škůdců - odvodňovačů, kteří kopou strouhy. Já sám jsem kopal takové odvodňovací strouhy, ale to už je dávno. Myslel jsem si, že už jsem svou škodu napravil, ale nyní se mi to znovu vrací před oči. Představte si, že úřad ombudsmana opírá své argumenty i o můj starý text, který je pověšený kdesi na internetu. Nedělám si žádné ambice ve světle jmenovaných autorů, kteří své jméno přidali k ombudsmanskému doporučení, ale přesto jsem zklamán. A za svou povinnost považuji svůj text aktualizovat, tedy uvést na pravou míru. Člověk se vyvíjí a s ním i jeho poznání. Staré názory jsou opuštěny. Pokud hledáte článek na toto téma publikovaný mou osobou, tak raději použijte tento: „Hluchý mluví znakovou řečí" (Gong, č. 10-12, r. 2016, str. 30-31).

Jde nám o politickou korektnost nebo o kulturní vyjadřování v naší zemi? A přitom stačí tak málo, dopsat do zmíněného doporučení z úřadu ombudsmana větu: „Slovní spojení znaková řeč užívejme v případě, že mluvíme o konkrétním vyjadřování člověka ve znakovém jazyce." Very very easy. Prosté.

Podobně by šlo napravit i doporučení omezující používání slov hluchý a hluchoněmý, ať si o tom rozhoduje každý sám, pokud s hluchotou či němotou žije.

Znakové řeči zdar!

Učitel znakového jazyka Karel Redlich s účastníky kurzu v semilské knihovně<br />Autor: Petr Ježek Pomalu všichni mladí neslyšící, dále tlumočníci znakového jazyka a lidi z oboru, tedy odborníci, si už v ČR myslí, že by bylo lepší, aby znaková řeč zanikla a mluvilo se jen o českém znakovém jazyce. Ten kdo mluví o znakové řeči, tak prý útočí na komunitu Neslyšících a český znakový jazyk. A co vysokoškolské diplomy těchto odborníků? Mnozí je mají z jazykovědy. Nekroutí se jim diplomy ve svých rámcích na zdech?

Lidi proberte se, časy se změnily. Znaková řeč je in, jako že je aktuální, hezky česky v kurzu, prostě moderní, jak jen to lépe napsat... je hustá. Jo, je hustá. Prostě lidi vidí v pojmu znaková řeč krásu krás, potenciál, skutečného pomocníka, výhodu, super dovednost apod. Téměř nikdo už ve znakové řeči nevidí podivné grimasy ještě podivnějších individuí, ale skoro každý by ji chtěl umět. Ani se lidi nesnaží pod slovní spojení znaková řeč schovávat znakovanou češtinu, tedy až na několik výjimek v oblasti speciálního školství a poskrovnu i mezi starší generací „tlumočníků znakové řeči". Běžný člověk o znakované češtině nic neví, zato znaková řeč mu je více a více sympatická. Bodejť by ne.

Jde o krásné české pojmenování plynoucí z toku mezilidské komunikace, ať už je mluvená nebo znaková. Slovní spojení „znaková řeč" tak nabývá svého smyslu a je hloupé odhazovat jej na smetiště, popř. jej používat jako zbraň proti názorovým „odpůrcům" či jen k demonstrování svého „vědeckého poznání". Znakové řeči zdar! Vždyť ta tvoří ve svém souhrnu znakový jazyk, který je ve své podstatě univerzálním jazykem pro lidstvo.

Hodně zdaru na stezce přeje Karel Redlich (slyšící syn hluchých rodičů)

Náhled fotogalerie

 

OTEVŘÍT FOTOGALERII (celkem 18 fotek)

Sdílet s přáteli na facebooku

Související články

V září probíhala kampaň na zviditelnění neslyšících Deafember
Tlumočník Karel Redlich: Znakový jazyk by měly znát už děti ve školkách

 
 
 

 

Další aktualita v pořadí ARCHIV AKTUALIT
 

Vyberte obec

Události dle data

Stalo se | Připravuje se

Vyberte datum:
Po Út St Čt So Ne

Krátké zprávy z regionu Semilska

Liberecký kraj zveřejnil dopravní plán, připomínky lze zasílat do konce března

Plány na rozvoj integrovaného dopravního systému, dílčí rozvoj odbavovacího systému a mobilní aplikace či plány v nabídce dopravní obslužnosti. I to obsahuje Plán dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro období 2024-28. Zasílat náměty či připomínky, a to konkrétně k jednotlivým kapitolám či stranám, lze do 31. března letošního roku na adresu pdou@korid.cz. „V současnosti máme připraven a zveřejněn návrh dopravního plánu, který jsme odeslali našim partnerům, tedy obcím i objednatelům, kteří přímo či nepřímo participují na provozu integrovaného dopravního systému IDOL," uvedl Jan Sviták, statutární náměstek hejtmana pověřený řízením resortu dopravy.

Začátek března přinese změny jízdních řádů

Od neděle 3. března dojde ke změnám v jízdních řádech autobusových linek v Libereckém kraji. V Turnově se změny dotknou například spoje 311 Turnov - Bukovina nebo 358 Turnov - Rovensko p. Tr.


Archiv krátkých zpráv

Nejnovější články

1 + 1 = 3 aneb komedie o záletném taxikáři
Doga vycení zuby v rámci své tour i v Semilech
Zahajují druhou část opravy mostů na silnici I/35 u obce Žďárek
Semilské muzeum převzalo do správy další objekt
Knihovna Liberec slaví 100/120

Nejčtenější články

16.03.: S blížícím se jarem pokračují rekonstrukce silnic a mostů
18.03.: Semilské muzeum převzalo do správy další objekt
18.03.: Zahajují druhou část opravy mostů na silnici I/35 u obce Žďárek

Další »

Infomail


Chcete pravidelně dostávat informace o novinkách na tomto serveru?

Zadejte svůj e-mail:
 

Facebook

Twitter

Instagram

https://www.instagram.com/nasepojizeri

Odkazy

Fotogalerie Videogalerie Soutěže Anketa

INZERCE | KARIÉRA | KONTAKT