Ondřej Šír: Nejtěžší bylo kino v Semilech opět rozjet

18.01.2015 18:20:59 | Autor: Petr Ježek | Rubrika: ZPRÁVY | Obce: Semily

Kino Jitřenka překonalo historickou metu od znouotevření kina v říjnu 2010, když se v sobotu 10. ledna při projekci filmu Hobit: Bitva pěti armád stala jejím stotisícím divákem Zuzana Lamrová z Bozkova. Cena bude divačce předána v únoru u příležitosti návštěvy režisérky Alice Nellis v Semilech, už nyní ale byla vhodná chvíle pro obsáhlejší rozhovor s vedoucím kina Ondřejem Šírem.

Kino Jitřenka v Semilech dosáhlo za čtyři roky historického milníku v podobě přivítání stotisícího diváka, jak se přitom cítí vedoucí kina?

Jako vedoucí kina jsem samozřejmě spokojený, ale musím dodat, že to není jen moje zásluha. Na provozu kina se podílí celá řada lidí a jeho úspěch rozhodně není prací jednoho člověka. Budu rád, když se budou diváci vracet z kina spokojení.

Dalo se předpokládat na začátku, kdy tohoto čísla kino dosáhne?

Když jsme v roce 2010 kino otevírali, cítil jsem obavu některých lidí, že kino v Semilech nebude fungovat vůbec. Dělníci při stavbě za mnou chodili a říkali, ať si nedělám falešné iluze, že kino bude do Vánoc prázdné, ale ukázalo se, že lidé ten zájem mají stále. Později jsem se dozvěděl, že kino bylo v Semilech velmi žádané vždycky, že v sedmdesátých letech patřilo do první desítky nejnavštěvovanějších kin co do srovnání s podobně velkými městy. Když jsme měli po třech měsících 10 000, říkal jsem si, že 100 000 by mohlo být do dvou let.

Co bylo těžší, dobře kino rozjet nebo snažit se udržet jeho vysokou laťku kvality?

Nejtěžší bylo kino rozjet. Chodil jsem po budově, všude bylo prázdno, v promítací kabině pro mě nová technika, kterou jsem v životě neviděl, a kolem sebe jsem měl celou řadu lidí, kteří nevěděli, co znamená provoz kina. Museli se učit za provozu a já se zase musel učit na státní zkoušky a dopisovat diplomku. To bylo období, kdy jsme nebyl tři měsíce s kamarády ani na pivu, protože jsem neměl ani čas, ani chuť. Věděl jsem, že očekávání lidí v Semilech jsou velká a že každá chyba může být zpočátku rozhodující. První dojem často rozhoduje, jestli se divák vrátí nebo ne.

Osvědčila se za tu dobu spolupráce s knihovnou a kavárnou? Co to přináší konkrétně?

Kavárna kinu v jeho začátcích hodně pomohla. Dokázala totiž velmi rychle vytvořit poměrně vysoký standard svých služeb. Knihovna zase přivedla do nové budovy lidi, byla vnímána jako tradiční a důvěryhodná instituce, kam byli lidé léta zvyklí chodit. Zatímco spolupráce s kavárnou je často limitována našimi finančními prostředky, můžeme našim divákům například připravit velmi kvalitní raut k opeře a vytvořit tak velkolepou společenskou akci, spolupráce s knihovnou je širší a nic nestojí. Od začátku se jako organizace snažíme pomáhat si a spolupracovat na nekomerčních, ale pro diváky zajímavých projektech. Kolem knihovny se pohybuje celá řada kreativních lidí.

Co bys jmenoval mezi nejstěžejnějšími momenty za ty čtyři roky?

Pro kino je nejstěžejnější jeho program. A ten je závislý na aktuální distribuční nabídce. Je to vlastně tak trochu jako v Bibli, každý kinař musí počítat s tím, že po sedmi tučných letech přijde sedm hladových. I u nás se střídají období, která jsou divácky příznivá s těmi, kdy býváme často v kině skoro sami. Abychom si v těch slabších chvílích pomohli, musíme mít zvláštní programové cykly, kolem kterých se pravidelně schází určitá skupina diváků. Proto za nejstěžejnější momenty považuji to, když se podařilo vytvořit dlouhodobě funkční cyklus. První takový cyklus byl filmový klub, v roce 2011 jsme rozjeli metropolitní operu, o rok později filmotoče a po letech můžeme říct, že se uchytil i cyklus Bio senior. V letošním roce přemýšlíme o maturitním kině.

Jedním z projektů, na kterých se nějakým způsobem kino podílí, jsou i semilští filmotoči. Jak bude spolupráce pokračovat a kam se filmotoči mohou vyvinout do budoucna?

Filmotoči začali tak trochu pankově. Neměli kamery, ale chtěli natáčet vlastní filmy, i když to vůbec neuměli, ale když se potom sešli se svými rodiči a učiteli v kině, bavili se všichni, i když chrčel zvuk a na plátně nebylo často poznat, kdo je kdo. Ale byly to důležité začátky. Velkým impulsem pro filmotoče bylo, když se do Jitřenky přestěhovala kabelová televize, najednou totiž byl nablízku někdo, kdo uměl natáčet a stříhat a od koho se mohli filmotoči učit. Dalším velkým impulsem byl projekt Waldorfského lycea, který učil studenty natáčet tematicky zaměřené klipy o rasismu a xenofobii. Odtud se nám potom podařilo získat jak koordinátora Mojmíra Dlabolu, tak i studenty, jejichž studium na waldorfské škole je vedeno právě směrem k samostatné tvořivosti. Myslím, že tato spolupráce může dát projektu budoucnost. Přestože mezi filmotoči již dnes máme studenty jak gymnázia, tak lycea, Mojmír Dlabola přistoupil k tomu, že založil od září takový kroužek, kam studenti každý týden chodí, odkud si odnáší konkrétní úkoly, na kterých potom vzájemně hledají chyby, kterých je potřeba se při natáčení vyvarovat. Jak vést takový malý filmový seminář nám poradili v loňském roce kolegové v Polsku, kde jsme se účastnili festivalu ZOOM. Filmotoči by tedy neměli být jen pro ty, kteří umí s kamerou, otevřeli se i těm, kteří s kamerou neumí, ale chtějí se to naučit. Řada takových studentů přišla v září a pak si přála kameru pod stromeček. Myslím, že to je ta budoucnost.

Který film měl vůbec největší úspěch a který byl pro tebe největším pozitivním představením, ale třeba i zklamáním?

Asi neumím odpovědět konkrétně, protože za čtyři roky jsme odpromítali stovky filmů, ale vždycky jsem rád, pokud je velký divácký zájem o kvalitní film a zklamání přijde pokud propadne film, u kterého očekáváme komerční úspěch. V roce 2014 jsem měl radost, když jsme naplnili kino na Poklad na stříbrném jezeře. Shánění práv, abychom ten film mohli pustit, nebylo jednoduché, kupovali jsme je v Německu. (Divácky vůbec nejúspěšnějším filmem byla česká komedie Muži v naději, viz exkluzívní dosud neuvedený žebříček nejúspěšnějších filmů pod článkem - poznámka redakce)

Zveš do Semil hodně hostů a tvůrců filmů na besedy. Jak to přijali diváci, není to už pro ně trochu automatický zvyk nebo je to pro ně pořád svátek?

To je velmi individuální. V Semilech jsme organizovali celou řadu besed, ale jen málokdy se podaří pozvat do Semil takovou osobnost, kterou všichni diváci kin znají. To se nám povedlo třeba s Jiřím Menzelem nebo Václavem Vorlíčkem nebo Michalem Vieweghem. Účast hostů ale rozhodně není automatická a samozřejmá.

Jak pozvání do Semil přijímají tvůrci, je těžké je přesvědčit?

To je právě ten problém. Kamarády někdy zajímá můj mobilní telefon, myslí si, že mám na všechny kontakt a prostě někomu zavolám. Ono to není takto jednoduché. Důležité je být ve správný čas na správném místě a vědět, kde se mohu s těmi tvůrci setkat. Člověk potom musí mít odvahu známého režiséra oslovit. Ale většinou to není nic těžkého. Stejně jako kinaři mají rádi české tvůrce, i český tvůrce má rád kina a diváky v nich. Řada tvůrců si velmi váží toho, pokud je pozve kinař z malého města, a pokud zrovna nemají natáčení, rádi přijedou. Řada režisérů totiž svůj vztah k filmu jako svojí dnešní profesi získala právě v kině.

Které filmové setkání pro tebe bylo nejhezčí?

Setkání je příjemné vždycky, pokud se sejde více lidí, kteří si mají o čem povídat. Já se třeba vždycky rád potkám s Jiřím Strachem nebo Zdeňkem Zelenkou. Pro filmotoče bylo zase zajímavé setkání s Bohdanem Bláhovcem a myslím, že někteří jsou s ním dodnes v kontaktu.

Kdy lze počítat s číslem 200 tisíc?

To nevím, na festivalu ve Zlíně jsme se přeli se Zdeňkem Zelenkou o to, zda se dnes vůbec tvůrcům vyplatí točit filmy pro kina, když většina mladých lidí sleduje filmy na internetu. I Jan Svěrák řekl při premiéře pohádky Tři bratři do novin, že kino umírá. Nakonec neměl pravdu, do kin na film přišlo přes 600 000 diváků a my jsme třeba v Semilech nestačili přidávat představení. Myslím si proto, že se toho dvěstětisícího diváka dočkáme, i když nevím, jak rychle to bude. Lidi stále chodí do kina především proto, že se chtějí setkávat a společně sdílet filmové zážitky na velkém plátně. Trochu složitější je to s kvalitou scénářů a režisérské práce. Natočit dobrý film už dnes umí jen pár tvůrců. Za vše mluví třeba příklad Věry Chytilové, když v roce 1992 posílala do kin film Dědictví, říkala, že to bude poslední český film. Nakonec se sama dožila ještě pokračování, které bylo ale o několik kategorií horší. Nikdo neví, zda ho před smrtí stihla ještě vidět...

Nemůžeme přece skončit tak smutně, jaká je nejbližší budoucnost semilského kina, na co se diváci mohou v roce 2015 těšit?

Právě probíhá Česká radost v českých kinech, festival v rámci něhož představíme každý čtvrtek jeden český dokument v doprovodu tvůrce. V únoru potom máme naplánovanou půlnoční valentýnskou premiéru k 50 odstínům šedi a těšit se můžete i na přehlídku outdoorových filmů Expediční kamera 2015.

Mgr. Ondřej Šír
Narozen 25.10.1985
Vystudoval Univerzitu Palackého v Olomouci, obor česká filologie-filmová věda, dokončeno v roce 2011.
Od roku 2000 do roku 2010 pracoval jako dramaturg v kině v Kruhu.
Od roku 2010 vedoucí kina Jitřenka v Semilech.
Při studiích spolupracoval například s festivaly Academia Film Olomouc nebo Letní filmová škola.
V roce 2012 absolvoval kurs v Benátkách v průběhu festivalu, který pořádala mezinárodní federace CICAE.
V roce 2013 kurs v Bologni na téma How to work eith young audience- festival Cinema Ritrovato.

Exkluzívní žebříček nejúspěšnějších filmů v semilském kině od roku 2010:

1.	Muži v naději	2011	7	2484
2.	Tři bratři	2014	6	2148
3.	Babovřesky	2013	4	1948
4.	Lidice	2011	4	1625
5.	Doba ledová 4	2012	5	1510
6.	Harry Potter a rel. smrti část 1	2010	3	1486
7.	Harry Potter a rel. smrti část 2	2011	1	1408
8.	Velké podmořské dobrodružství	2010	8	1267
9.	Líbáš jako ďábel	2012	4	1173
10.	Láska je láska	2012	3	1160
11.	Něžné vlny	2014	5	1109
12.	Čtyřlístek ve službách krále	2013	3	1058
13.	Román pro muže	2010	3	1011
14.	Šmoulové 1	2011	3	984
15.	Madagascar 3	2012	4	970
16.	Hobit: Bitva pěti armád	2014	5	952
17.	Šmoulové 2	2013	1	916
18.	Avatar	2010	6	915
19.	Jak vycvičit draka	2014	5	911
20.	Hobit: Neočekávaná cesta	2012	3	903
21.	Hobit: Šmakova dračí poušť	2013	3	882
22.	Twilight č.2	2012	2	881
23.	Občanský průkaz	2010	5	863
24.	Piráti z Karibiku	2011	1	858
25.	Okresní přebor	2012	2	823
26.	Čertova nevěsta	2011	4	797
27.	Křídla Vánoc	2013	3	793
28.	Babovřesky 2	2014	2	750
29.	Alois Nebel	2011	6	713
30.	Probudím se včera	2012	2	676
31.	Revival	2013	5	659
32.	Perfect Days	2011	3	651
33.	Kuky se vrací	2010	2	610
34.	Martin a Venuše	2013	2	604
35.	Donšajni	2013	1	601
36.	Bella Mia	2013	1	548
37.	Hořící keř	2013	2	547
38.	Méďa Béďa	2011	2	540
39.	Svatá čtvežice	2012	1	539
40.	Nevinnost	2011	3	538
41.	Fimfárum	2011	3	524
42.	Twilight	2011	3	518
43.	V Peřině	2011	2	485
44.	Skyfall	2012	4	483
45.	Ženy v pokušení	2010	2	468
46.	Pohádkář	2014	2	468
47.	Tučňáci z Madagascaru	2014	2	437
48.	Saxana	2011	1	430
49.	Rebelka	2012	2	410
50.	Lego	2014	2	407

Kino Jitřenka přivítá v lednu diváka číslo 100 000

Kompletní lednový program Kina Jitřenka v Semilech

Rozhovory a články u příležitosti návštěv v semilském kině:

Semilské kino navštívil režisér Václav Vorlíček

Jiří Mádl: Změnit profesi je jeden z největších risků mýho života

Jiří Menzel: Je škoda, že nad komedií se dnes obecně ohrnuje nos

FOTO: Předpremiéru Bella Mia doprovodil v Semilech režisér i známí herci  

Jiří Strach: Filmy děláme hlavně pro diváky a za těmi přijedu rád i do Semil

Marek Epstein: Dobrý scénář se píše trochu hlavou a hodně srdcem

Olga Špátová: Nejtěžší pro mě bylo natáčet s mladou ženou, která umírala

Jan Kraus: Žádný kašírky! To máme s paní režisérkou společný

Jaroslav Rudiš: Chtěli jsme vytvořit jiný film, přestože to bude náročné

Rok provozu kina Jitřenka oslavili s Rudišem a Nebelem

Zdeněk Troška: Zdejší kraj patří pro filmování Věře Plívové - Šimkové

Režisér Vít Klusák diskutoval v Jitřence

Jan Hřebejk: Návrat k Pelíškům by už dnes nefungoval

Michal Viewegh osobně podpořil premiéru Románu pro muže

Rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete v rubrice VOLNÝ ČAS - Rozhovory

Připomenutí slavnostního otevření kina Jitřenka 2. října 2010:

VIDEO: Otevření semilského kina přilákalo stovky návštěvníků

Sdílet s přáteli na facebooku

Náhled fotogalerie

OTEVŘÍT FOTOGALERII (celkem 13 fotek)

 

Další aktualita v pořadí ARCHIV AKTUALIT

Vyberte datum:			Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2024 2025
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne

Krátké zprávy z regionu Semilska

Webové stránky kraje získaly novou podobu

Přívětivější vizuální zpracování, snadnější dostupnost informací, strukturované stránky krajských odborů, formuláře na jednom místě či přehledné aktuality. To vše a mnoho dalšího přináší nová podoba webových stránek Libereckého kraje. Adresa zůstává neměnná, a to https://www.kraj-lbc.cz/. „Vzhled, funkčnost a přehlednost webu kraje již potřebovaly výraznou změnu. Jsem rád, že můžeme nyní spustit novou verzi stránek. Běžný uživatel samozřejmě najde veškeré informace stále na stejném místě tak, jak je zvyklý, a to na https://www.kraj-lbc.cz/," uvedl Zbyněk Miklík, náměstek pro resort ekonomiky, majetku, investic, veřejných zakázek a informatiky.

Kraj hledá Památku roku pro letošek. Nominace přijímá do 30. dubna

Již jen několik dní je možné přihlásit se do devátého ročníku soutěže Památka roku 2023 Libereckého kraje; termín vyprší 30. dubna. Soutěž, jejímž cílem je upozornit na úspěšné obnovy kulturních památek a poukázat na ojedinělé stavby v našem regionu, vypisuje Liberecký kraj. „Skutečně velice stojíme o to, aby se nám hlásilo co nejvíce majitelů úspěšných obnov památek. Jejich obnovy jsou inspirací příkladem pro ostatní majitele," uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovního ruchu Libereckého kraje. Předchozí článek